Krade svět, krademe my?

Jak se „kopírují“ světoví návrháři je už jasné. A co naše československá scéna? Můžeme věřit tomu, že čeští a slovenští designéři jsou zárukou kvality a originality?

Nenakupujte v řetězcích, nenakupujte ani u známých značek, všichni se navzájem vykrádají a investice do „jedinečného kousku“ je tak vyhazováním peněz. To by mohl ve zkratce znít negativní závěr z článků minisérie o kopírování, který se zabýval aktuálními problémy půjčování nápadů.

Automaticky se tedy nabízí navštívit butik nějakého z českých či slovenských návrhářů, ty přece známe, o těch víme, že disponují autorskou tvorbou. Všichni designéři, se kterými jsem kdy mluvila, mi tvrdili, že raději moc nesledují světové kolekce, že se člověk chtě nechtě ovlivnit nechá.

Na Prague Fashion Weekendu 2012 jsem ale měla pocit, že jeden slovenský návrhář zabrousil pro inspiraci do Francie. Marcel Holubec představil řadu tak podobnou jaru/létu 2012 značky Givenchy, že to budilo nemalou pozornost.

Ale tím se dostávám zpět ke všem prvotním otázkám: Kde je hranice mezi inspirací a kopírováním? Věděl návrhář o „zdroji“, nebo jde o pouhou shodu náhod? Co sleduje citací prvků? Chce si přičíst kredit něčeho, co už bylo vymyšleno a co už zaujalo?

Na hranici se nacházejí celkem čtyři součásti Holubcovi kolekce. Je to výrazná léga, laserem vysekaná textura, střih saka a nakonec i čelenky s hroty. Kdyby byla každá z vyjmenovaných složek brána samostatně, zřejmě by nepůsobila tak provokativně jako v kontextu celé černobílé kolekce.

Jenom pocit z toho, jak moc Holubcovo oblečení dýchá stejným způsobem jako to od Riccarda Tisciho, nutí k vyhledávání dalších podobností. Co třeba ten rozparek na kalhotách, který Slovák umístil dopředu, zatímco francouzský dům dozadu na kotník. Co pánské kraťasy, které evokují stejný „look“ jako ty pro Givenchy typické?

Jenže jak můžu nařknout Marcela Holubce z kopírování, když se do své tvorby jen snaží zařadit to, co se líbí? U každého českého či slovenského návrháře vždy najdeme alespoň drobnost, která se nějakým způsobem shoduje s prvky aktuálního diktátu. V zásadě to přece špatné není, ba dokonce je to součást procesu prodeje.

A tak, jako vždy, se musím opakovat – je na vás, abyste si určili hranici, za kterou se inspirace změní v plagiát. Marcel Holubec překročil tu moji.

 

Foto: Facebook.com – Givenchy, Archiv Bratislava Fashion Weekend