V Paříži Kateřina vystudovala uměleckou školu módního návrhářství LISAA a od roku 2003 pracuje pod vlastní značkou KG, která letos oslavila krásné kulaté narozeniny. Jejím snem je vrátit se v čase do 40. a 50. let, kdy módní butiky a domy pořádaly vlastní malé přehlídky, šití na míru a měly úzký vztah s klientelou.

Je o vás známé, že nyní pracujete a tvoříte ve Francii. Jaké kroky vás zavedly do Paříže?

Čistě romantické, šla jsem tam za láskou, kterou jsem potkala v Praze.

Bylo těžké opustit Českou republiku?

Vlastně ani ne, po revoluci, když se otevřely hranice, bylo docela normální začít myslet na práci či život v zahraničí. Touha cestovat se ve mně probudila docela brzy. Netušila jsem ale, že se usadím hned při první cestě. A to hned na dvacet let.

Vidíte rozdíl mezi francouzskými a českými zákaznicemi?

Nemyslím si, že by ve vnímání módy ve Francii a v Čechách byly výrazné rozdíly. Trendy jsou tak silné, časopisy všude píšou o stejných módních hitech a značkách, vliv módních diktátů a uniformizace dopadá nakonec všude stejně. Rozdíl je jen snad v tom, že móda je ve Francii historicky součástí jejich kultury a tedy ji vnímají jako samozřejmost. Vyjádřit se skrz oblečení je pro ně přirozenější než pro Čechy. Tedy základní rozdíl mezi mými francouzskými a českými zákaznicemi je ten, že Francouzsky si umějí najít a držet svůj styl. Jsou odvážnější a nebojí se improvizovat. V Čechách jsem zaznamenala jeden zásadní charakter žen ve výběru stylu a oblečení: hlavně nevyčnívat! Nechápu to. Všimla jsem si, že Češky obecně o sebe velice hezky dbají. I když tu nemají takový výběr jako ve Francii, jsou rády upravené a elegantní. Ale k tomu, aby si našly svůj styl, potřebují většinou rady z magazínů, od přítele, či kamarádky.

Proč jste se rozhodla vrátit se do České republiky účastnit se módních akcí jako MBPFW a Grace ´n´Glamour?

Bylo to vše jen shoda náhod. Celých deset let jsem prodávala hlavně v Paříži, myslela jsem si, že České ženy nosí exklusivně „značkové oblečení“. Bylo pro mě překvapením před dvěma roky, že už tomu tak není. Stejně jako má francouzská klientela, tak i česká, dnes hledá hlavně tu perlu, to oblečení, do kterého se zamiluje na první pohled. Frenezie nakupování už přešla. I České ženy dnes více vyhledávají originálnější kusy, z menší série, kvalitní zpracování a dobrý střih. A to velké řetězce nemohou nabídnout. Byla jsem pozvána, abych zde před dvěma roky udělala jeden pop-up shop, a protože jsem pro každou špatnost, tak jsem do toho šla. Ohlas byl tak nádherný, že mě to nadchlo a přijala další návrhy účastnit se MBPFW či G’N’G. Dnes jsem si otevřela i v Praze showroom a snažím se najít vyváženost mezi Paříží a Prahou. Je to lehce cikánský způsob života, ale obě města mě silně inspiruji.

Věříte v obrození české módy?

Nevím, jak česká móda vypadala před deseti lety, ale z mého pohledu, kdy ji sleduji dva roky, již za tuto krátkou dobu se rozvinula a vykvetla. A to díky akcím jako je MBPFW či G’n’G či novým „multibrandovým“ butikům českých a slovenských návrhářů. Otevírají  tím trh. Dávají šanci a naději českým návrhářům, že je o ně zájem, a širokému publiku se tak představuje, že doma mají nadané a šikovné návrháře a designéry.  Věřím, že je to jen začátek. A tato dynamika jen roste.

Má česká móda šanci prosadit se v zahraničí? Co je k tomu z vašich zkušeností potřeba? Štěstí asi nestačí.

Můžeme mluvit o české módě? Pro mě, kromě belgické školy v Antverpách či londýnské školy Saint Martins, které mají velmi výrazné rukopisy, nemůžu říct, že bych vnímala módy jako francouzskou, rakouskou atd.  Já věřím spíše v osobní styly, atmosféry, talenty a umění to předat dál a prodat. Móda je neochvějný dlouhodobý závazek, s výjimečnou motivací. Tak abyste se tím mohli uživit, musíte to vnímat i jako byznys. Není to jen o umění a talentu, je to také o číslech, marketingu a týmu. Tak, aby se někdo dlouhodobě prosadil, jak doma, tak v zahraničí, je k tomu potřeba malý tým, vytrvalost, umíněnost a hodně vášně a lásky ke své práci.  V Čechách je velmi mnoho talentů, opravdu to tak vnímám, jsem oslněna většinou závěrečných školních prací českých návrhářů, jsou krásné, skvěle nastylizované na módní přehlídku, či fotku, dělají opravdu skvělý, umělecký dojem. Bohužel pak ale můžete spočítat jen velmi málo návrhářů, kteří se svým uměním dnes živí, mají kolekce ve větším množství a s vícero velikostmi. Chybí tu příprava na realitu. V Čechách je mnoho umělců a velmi málo návrhářů. Je to ale úkol školy, připravit je na reálný trh, poptávku, podmínky dodavatelů atd. Jakmile má designér vlastní, čitelný rukopis a je připravený na reálný trh, má šanci se prosadit i v zahraničí.

Kolekci, která sklidila úspěch na MBPFW je inspirována Johankou z Arku. Hledáte inspiraci náhodně nebo následujete světové trendy?

Koncept mé poslední kolekce vězí v propojení mužské bojovnosti, síly a energie s ženskou jemností, intuicí a krásou a posouvá myšlenku Johanky do moderního městského stylu, kterým se může ‘obrnit’ současná žena.   V této kolekci jsem chtěla vyjádřit kontrasty, ve kterých žijeme, použitím maskulinních materiálů a struktur, které vytváří pevnost a odolnost oděvu, na výrazných jemných a ženských siluetách. Ženský šarm nejlépe vynikne ve vypasovaných siluetách.

A trendy mě neinspirují. K módě jsem přišla úplnou náhodou a dodnes ji vnímám jako vyjádření vlastního stylu, charakteru a nálady. Diktát trendu nevnímám, snažím se spíše o nadčasovou tvorbu. Inspiraci hledám v každodenním životě. Pařížském i pražském. Obě města mi imponují a nenechávají mě usnout na vavřínech. A myslím si, že tato dualita dvou kultur je v mé tvorbě cítit. Slovanská nonšalantní elegance.

Vaše tvorba je charakteristická drapériemi. Proč právě řasení?

Nikdy jsem neuměla kreslit, že začátku mě to trochu trápilo, protože jsem si říkala, ze každý správný návrhář přece musí umět nakreslit své vysněné návrhy. Ale nakonec se mi tento handikap ukázal docela přínosný. Jelikož jsem nedokázala vyjádřit pohyb a charakter látky tužkou, hodila jsem látku rovnou na krejčovskou panu a “sochařila” jsem. A již od začátku, přirozeně, mi začaly vznikat pod rukama sklady. A to sochaření mi zůstalo, a je to jeden z mých charakterů mé „couture“ tvorby. A díky přímé tvorbě na paně se lépe přizpůsobuji materiálu a jeho charakteru a pohybu a výsledek mi přijde reálnější než nápady z kreseb.

Na co se mohou návštěvníci módní akce Grace´n´Glamour těšit?

Představím svou kolekci  podzim-zima 2013  ‘Arc, a také některé z mých  večerních a koktejlových šatů.

Co vy si nejraději oblékáte?

Mám ráda nonšalantní eleganci, kombinuji jednoduchost s nějakým originálním, nevšedním či propracovaným prvkem. Miluji modely Alexandera McQueena. Je to vysoká krejčovina, nádherně udělané zvenku i zevnitř, materiály jsou krásné, je to opravdové umění.  A střihy jsou promyšlené a dokonalé. Jen málokdo si dnes dává tolik záležet na střihu a materiálech.  A když na eleganci nemám chuť, oblékám se u japonských návrhářů Comme des Garçons,  Junya Watanabe nebo Yohji Yamamoto, jejichž koncept „upravena/neupravena“ mě baví.

Nosíte i jiné české návrháře? A co si o své české „konkurenci“ myslíte.

Mám spadeno na krásné šaty od Zuzany Kubíčkové a na šperky od Janji Prokic a Hanuse Lamra, moc se mi líbí tvorba Moniky Drápalové, Hany Zárubové, Mirky Talavaškové, luxusní zpracování Lenky Štěpánkové a plno dalších. Ještě zdaleka všechny návrháře neznám a všimla jsem si, že ani čeští/pražští návrháři se vlastně mezi sebou moc neznají. Teprve se s nimi a jejich tvorbou pomalu seznamuji, ale nevnímám je jako svoji „konkurenci“. Je to slovo, se kterým se v této branži často setkávám. A opak je pravdou. Čím víc by si vyměňovali informace, dělali společně akce, promíchávali klientelu, tím víc by zvířili trh, vznikla by větší dynamika. Ano, možná by jedna, dvě klientky přeběhla k jinému návrháři, ale přišly by další. Každý návrhář si může najít své místo, když si udrží svůj styl a atmosféru, když je z jeho práce cítit upřímnost a opravdovost. A čím větší trh, tím to je motivující, je to velmi dobrý hnací motor.

Kde se vidíte třeba za deset let? Máte cíl, za kterým si jdete?

Tento rok jsem slavila 10. narozeniny mé značky. Kdybyste se mě zeptali na začátku, určitě bych odpověděla „vlastní butik v Paříži“. A to se mi splnilo. Za deset let bych se nejraději viděla s malým módním domem, jako existovaly v 40‘-50‘ letech, se svými švadlenkami, občasnými malými přehlídkami pro klientky, šití na míru i večerní šaty a menší konfekce… to už se dnes moc nevidí. Krejčovské řemeslo upadá, je to velká škoda, a ráda bych přispěla k jeho kontinuitě.

Kateřino, děkujeme za váš čas, který jste věnovala našim čtenářům Iconiq. cz a přejeme mnoho inspirace a nespočet spokojených zákaznic.

1184835_10201198888208527_648711816_n

Foto: Iconiq.cz; Kateřina Geislerová