Díl desátý: Za zásnubami do USA

/ Externí redaktor

Jednou jsem od někoho slyšela, že muži v Americe si prý půjčují peníze na to, aby mohli koupit dostatečně velký a honosný zásnubní prsten a požádat pak svou vyvolenou o ruku.

Blbost, tvrdila jsem zarytě…omyl omyl milé dámy. Blbá jsem já, protože to musí být pravda!

Denně trávím hodiny pozorováním ženských rukou a opravdu se nestačím divit. V podstatě tahám svojí čelist za sebou. Zásnubní prsteny, kterými se mohou ženy, dámy, dívky a slečny tady New Yorku pyšnit, opravdu nemají hranice a kameny, podotýkám diamanty, žádné zirkony, mají velikosti přinejmenším okresního výboru. Alespoň teda ty ústřední, nemluvím o těch malých, co jsou posázené v celém kroužku.

Že jsem v pozorování téměř už profík je jasné, protože celé plejády dámských rukou jsou téměř všudy přítomné. Všechny pijí kávu, tudíž, všechny neustále drží kelímky. Ty co zrovna nepijí kávu, drží v ruce iPhone. Ty co nepijí a nedrží, mají přes paži přehozenou kabelku a jejich prstíky se mihotají do rytmu jejich chůze. No a ty co nepijí, nedrží a nemihotají se, sedí se mnou v metru, kde se celou jednu hodinu upřeně dívám jak nastupují a vystupují různé typy žen, které odlišuje všechno, na cosi jen vzpomenete: národnost, věk, víra, ekonomická situace, výběr manžela, štěstí atd., atd. Všechny mají ale jedno společné – neuvěřitelně nádherný zásnubní prsten s OBROVSKÝM, ale opravdu OBROVSKÝM kamenem!

Neumím si ani představit, že by si na ty prsteny chlapi nepůjčovali. Nebo alespoň ti, jež pocházejí z chudších poměrů a jejichž žena nebo snoubenka se může pyšnit zrovna takovým prstenem.

Tak či tak. Mě si teda nikdo brát nechce. V minulosti tomu nebylo jinak, dnes už vůbec né a budoucnosti nevěřím. Ale jestli se mezi mými čtenáři najde jeden jediný heterosexuál, který se do mě skrze mé šlápoty po krůčcích, kde chodila Carrie zamiluje, nebo někdo jiný, kdo si tyhle bláznivé věty nepřečetl, tak ho donutím ke koupi takového prstenu, děj se co děj – jinak nebudu k mání!

Tentokrát s láskou,

Vaše Liz