O to víc, si tohle uvědomíte, když vstanete špatnou nohou a jednou se nedíváte na svět přes růžové brýle.

Například smrad, který jako turista myslím nevnímáte a přesto je všudy přítomný.

Každé ráno kolem deváté mě čeká stejná cesta k metru, a tak denně musím téměř po probuzení vdechovat grilovaná kuřata, McDonaldy, Mexicana food a jiné pouličně vyráběné chuťovky, které mi dokonale zvedají nevyspalý žaludek. Mluvit bych mohla také o nepřeberném množství odpadků, které páchnou na každém kroku. Zapomenout bych neměla ani na šváby a krysy, které si běhají po zdejším ostrově jakoby se nechumelilo a je jim úplně jedno, jestli jsou v zapadlé uličce v Harlemu, kde by je člověk čekal, nebo jestli se promenádují po Park Avenue, kde vás opravdu překvapí. Prostě jsou všude.

Všude jsou ale také zvracející lidé. A to jak pobudové, tak i slušňáci, co se prostě jen omylem sťali víc, než chtěli. Jejich přítomnost obzvlášť oceníte při jízdě metrem. Nikdo si totiž nebere servítky a jakoby nic zvrací přímo pod sebe. V přeplněném newyorském metru je to opravdu paráda. Někteří ale mají tu “slušnost” že si jdou ulevit mezi jedoucí vagóny (vlaky metra jsou zde průchozí).

A když už jsme u metra, nebo vlastně kdekoli jinde, tak bych neměla zapomenout místní špínu, která je opravdu všude a je tak patrná, že je to až nemožné. Na všechno sahal někdo, kdo si právě utřel pozvracenou, nebo zkrvavenou pusu. Po všem lezou krysy a téměř opravdu všude si někdo vyprázdnil močový měchýř. Pach moči se pak v dusných a vlhkých vagónech metra drží opravdu skvěle a vééélmi dlouho.

Dalším, koho potkáváte, ať jdete kamkoli, jsou bezdomovci, kteří svou tloušťkou ohromí opravdu každého. Na druhou stranu, bodejť by ne, když každý supermarket tady večer po zavření vyhazuje na ulici tuny a tuny jídla, kterému “nic” není. Komu by se pak nechtělo být bezdomovcem? Žádné daně, žádné taxi, plno jídla, přístřešek v zákoutích kostelů…

Taky se říká, že NY je bezpečné město..no, to asi je, pohybujete-li se po půlnoci pouze na ostrově Manhattan.  Ale chraň tě ruka páně jet někam jinam. To už je pak pohádka pro otrlejší.

Takže, i přesto, že jsem někde četla, že NY je 10. nejbezpečnější město na světě, tak i tak na Manhattanu v jednom kuse visí plakáty někoho, kdo se právě pohřešuje, kdo byl unesen, nebo kdo se ztratil. Dnes a denně si zapamatovávám tváře těch, kterým mohu jen přát štěstí, a kteří se asi už nikdy nenajdou, jak tomu tak bývá….A, aby byla atmosféra v New Yorku ještě lepší a tyhle plakáty na všech sloupech byly nepřehlédnutelné, hlásí se informace o těchto zmizelých i v rozhlase metra, mezi jednotlivými příjezdy vlaků.

Ano, je opravdu skvělé žít v New Yorku.

Vaše Liz.