Dům s absolutním respektem k přírodě. Uprostřed obýváku má skálu!

/ Zuzana Hošková Foto: Nils Vik

Také jste si všimli toho, že severské národy jsou poslední dobou obzvlášť v kurzu? Milujeme jejich design, kosmetiku, smysl pro módu i životní styl. Jako by si nedostatek slunečních paprsků a teplého počasí chtěli kompenzovat dobrou náladou a upřímnou srdečností, při které roztajete více než ve společnosti oslnivých jižanů. A přesně takový je i letní dům (ano, přeci jen nějaké léto v Norsku mají!) umístěný u fjordu Storfjord na západním pobřeží této úchvatné severské země. Inspirativní je zejména díky tomu, že krajina neustupovala jemu, ale on ustupuje krajině…

Při prvním pohledu na dům se mi okamžitě vybaví větrem ošlehaná a zvrásněná tvář severského rybáře, který na větrném břehu připravuje sítě na zítřejší rybolov. Atmosféra unikátního fjordu, v jehož bezprostřední blízkosti se stavba nachází, se promítá do jejího půdorysu i použitých materiálů. Architektura zde vznikala s maximálním respektem k okolní přírodě. Vzhledem k tomu, že k pozemku neexistuje žádná přímá cesta, byly při stavbě použity pouze lehké stroje a zásahy do lokality byly opravdu jen velmi minimální. Uvnitř velkolepého prostoru obývacího pokoje tak znenadání narazíte například na skálu, jíž celý dům obemyká.


Terasy, které skýtají výhledy do divoké okolní krajiny, jsou umístěny mezi stromy v různých úrovních. Umožňují tak příliv slunečních paprsků do domu průběžně po celý den. Zajímavostí je, že architekti ze studia Jensen & Skodvin Arkitektkontor během práce na projektu skončili u rýsovacích prken a ručního kreslení, počítačové animace a programy využívali minimálně a jen jako doplnění vlastních kreseb. Vzhledem k tomu, že se při projektování museli potýkat s velmi atypickým pozemkem, který zahrnoval i skálu a stromy, které si architekti i investor přáli uchovat, jim tento způsob práce přišel efektivnější a flexibilnější.

Základem konstrukce jsou tenké ocelové tyče, jež podporují kloubové dřevěné sloupky. Dům tak stojí na jakýchsi chůdách. Z podhledu tento dojem ještě více umocňují kmeny všudypřítomných stromů, které stavbu jakoby vynášejí do oblak, vysoko nad nedaleký fjord. Konstrukci architekti přizpůsobovali stromům a zejména pak jejich kořenům, které nechtěli ohrozit nebo zasáhnout.  Základy stavby jsou rovněž do velké míry flexibilní – počítají s postupným růstem stromů i s větrem, který je na pobřeží fjordu každodenním chlebem.

Převážnou část stavby dále tvoří laminované dřevo, vysoce kvalitní borovice, ocelové detaily a velké skleněné plochy. Celek tak i přes svoji zastavěnou plochu okolo 200 m2 působí poměrně subtilním vzhledem. Nejtěžšími prvky jsou ocelové nosníky ve stropě obývacího pokoje. Ty byly mimochodem svařeny z dříve zakoupených ocelových sloupků, které architekti v projektu nevyužili. Nicméně nechtěli, aby žádný materiál přišel na zmar a tak z nich vyrobili zmíněné nosníky.

Vzhledem k velmi obtížnému místu, na němž dům stojí, celý projekt vznikal víceméně za pochodu. Nebylo dokonce ani možné průběžně aktualizovat hlavní výkresy, kvůli specifickým podmínkám se součásti vždy dávaly dohromady na místě, nikoliv na papíře.

Autoři letního domu Jan Olav Jensen, Børre Skodvin, Torunn Golberg a Torstein Koch shrnují svůj originální přístup k architektuře takto:

“Chtěli bychom zpochybnit snadnost, s jakou architekti a společnost obecně násilně zasahují do přírody, ať již ve formě použití velkých strojů či výbušnin, které mají danou oblast srovnat se zemí, aby na ní až poté bylo něco postaveno. Myslíme si, že zachování specifik místa, jeho členitosti a vegetace patří mezi základní aspekty udržitelnosti, na níž bychom se nyní měli co nejvíce soustředit.”

Tento absolutní respekt k přírodě a povaze daného místa norským architektům přinesl nominaci na prestižní Mies van der Rohe Award – Evropskou cenu za současnou architekturu 2015. Přestože cenu nakonec nezískali, svým přístupem si naklonili řadu fanoušků architektury po celém světě. Včetně nás!