Život na ulici slavné zpěvačky
V sedmnácti porodila Edith dceru, která o dva roky později zemřela na meningitidu. Staral se o ni však spíše její otec, jelikož Piaf nedokázala skloubit život na ulici s péčí o dítě. Ve dvaceti ji objevil Louis Leplée, vlastnící úspěšný klub Le gerny off Champs- Élysées. Drobná postava, výška 142 cm a nervozita, která s Edith cloumala, si vysloužily přezdívku, která jí zůstala už napořád La Môme Piaf, v překladu Vrabčák. Z celého jména Édith Giovanna Gassion tak začala vystupovat pouze pod pseudonymem Edith Piaf.
Leplée do propagace premiéry krásné Edith investoval hodně peněz. Díky této reklamní kampani se dívka zviditelnila, nahrála první skladby, avšak její mecenáš byl následující rok zavražděn. Piaf byla zproštěna obvinění ze spolupráce na vraždě a svým písním začala dávat hlubší smysl. Idealizace života na ulici s důrazem na vášeň a vnitřní sílu byly hlavním tématem v jejích textech.
Závislost i boj s vlastním já
Část života Edith vyrůstala u babičky, která provozovala nevěstinec. K životu jí nechyběly ani románky s mnoha muži, některými vysoce postavenými ve Francii i dvě manželství. Vše, co ji v životě potkalo, zanechalo svou stopu a po třech těžkých autonehodách, se Edith stala závislou na morfinu a alkoholu.
Piaf svou kariéru udržovala při životě až téměř do své smrti roku 1963, kdy zemřela na rakovinu jater.
Nelehký úkol získat si „celý svět“
Za války pomohla Edith mnoha lidem s únikem před nacistickou perzekucí a její sláva po skončení války rychle stoupla. Začala cestovat po Evropě, Jižní Americe a Spojených státech. Američané byli zpočátku skeptičtí vůči jejímu zarputilému chování a tmavému oblečení, avšak přesto nakonec obdržela vřelé recenze a publikum si zde rovněž získala.
Na vrcholku slávy měla Edith nejvíce „přátel“. Ti, jež cítili sílu peněz, které Edith skutečně měla, jí byli neustále na blízku. Její dobré srdce rozdávalo peníze i cizím lidem, kteří jí nalhávali, že mají těžce nemocnou rodinu. Když přísun peněz zeslábl, i většina „přátel“ odešla.
Styl Edith Piaf
Není to však jen jedinečný hlas, který stojí u této dámy za zmínku. I její chování a styl mluvily za její osobnost. Leplée od začátku požadoval, aby Edith vystupovala v černých šatech, ty se tak staly neodmyslitelnou součástí její image.
Vzhled a styl Edith vždy odpovídal její momentální náladě. Obvykle byla skutečně k vidění výhradně v černých šatech s krajkou s manžetkami, s křížkem na krku a rty doplňoval třešňový odstín červené. Její oblečení nebylo nijak složité, avšak často k němu patřil ztrápený výraz. K tomu jistě dopomohlo černě líčené obočí na vysokém čele, na němž si Piaf dlouhou dobu zakládala. Řídké tmavé kudrny a nízké černé lodičky k Edith rovněž patřily. Obuv sice nebyla příliš vzhledná, avšak pohodlná pro její vystoupení, což bylo pro Edith zcela zásadní.
Grimasy, vystupování, gesta i oblékání se učila od jednoho z mnoha mužů, kteří její život značně ovlivnili. Raymond Asso byl jedním z těch, kteří Edith více dali, než vzali. I díky němu se zrodila hvězda tolik inspirující mnohé umělce a legenda, o které uslyší i další generace.
Foto: Profimedia.cz
