Eliška Judová: Inspiruji se i v knihách z antikvariátu

/ Monika Kolářová

S Eliškou Judovou, která tvoří od roku 2011 pod značkou ELAJEDIOVA, jsme si před několika dny povídaly o jejích začátcích, o výrobě doplňků, její malé a přitom útulné dílně, diplomové práci i nově připravované celobílé kolekci.

Eliško, zkuste se v krátkosti našim čtenářům představit.

Je mi 25 let, zatím studuji a také pracuji v galerii v Brně. Ve volném čase se věnuji šití, což je můj veliký koníček, který začíná přerůstat v něco většího.

Zaujalo mne, že studujete obor Dějiny umění. To mi k šití úplně nesedí.

Jedná se o komplikovanější záležitost zakořeněnou již na střední škole. Studovala jsem víceleté gymnázium a chtěla z něj odejít na textilku do Jihlavy. Tam jsem sice byla přijata, ovšem na základě rozhodnutí rodičů jsem na gymnáziu zůstala a dokončila jej. V té době mi ale chybělo propracované portfolio, zkušenosti a přehled v oboru, abych se dostala na školu související s návrhářstvím. Hlásila jsem se na produktový design, kam jsem se bohužel nedostala. Další variantou byly dějiny umění, což nakonec vyšlo a já toho nelituji.

Četla jsem, že do začátku vám hodně pomohly kurzy kresby.

To je pravda, kurzy kresby jsem navštěvovala na FAVU v Brně. Bylo to úžasné, otevřely se mi oči v tom, jak se lépe dívat na věc, jak propojovat to, co vidím a to, co následně zhmotňuji na papír. Bylo to velmi obohacující a dost zásadní, a konečně jsem blíže přičichla ke kreativnímu prostředí.

Jak vlastně vznikla vaše značka ELAJEDIOVA?

Značka jako taková vznikla postupem času, přirozeně. Začínala jsem výrobou doplňků. Šila jsem si pro sebe, pro kamarády. Lidi se začali zajímat, věcí začalo vznikat víc a víc. Název značky vznikl spojením zkratky mého jména Eliška a také jména mého psa, kterému říkám Jedi, jsme nerozlučná dvojka.

Jste známá pro návrat k řemeslu, váš pradědeček byl dokonce švec. V čem vaše postupy spočívají?

To řemeslo, které používám je takové mnou transformované, nejsem vyučená, ale snažím se jej poznat svým učením. Čtu v knihách z antikvariátu a zkouším, jak vše funguje, často se to ani nepovede. Nepracuji řemeslem, pouze zkouším nějaké možnosti, hledám hranice, nepracuji určitě správným – tradičním – postupem.

S vaší tvorbou se dalo více seznámit prostřednictvím červnového MóDění v Brně. Jaké to vlastně celé bylo pro vás samotnou?

Byly to velké nervy, najednou jsem byla v cizím prostředí, vše jsem odkoukávala za procesu. Ale šlo o báječnou zkušenost, poznala jsem spoustu lidí a zkusila si, jak to všechno chodí v zákulisí přehlídky a co je k tomu potřeba. Má kolekce šla první, což byla výhoda a jako celek mě to dojalo, měla jsem radost. Moc mě to posunulo, i spolupráce s Olgou Vrbíkovou. Byl to pro mě zlomový okamžik.

Spolupracovala jste dosud s někým?

Spolupráci jsem si vyzkoušela u své poslední kolekce, na které jsem se podílela společně s Denisou Skládalovou, která ještě studuje na střední škole, ale má velký talent a v určité rovině si velmi rozumíme. Věci, které navrhuje, mi přijdou přirozené a blízké. Na mé šaty vyšívala různé ornamenty.

Všimla jsem si, že zatím nemáte vytvořený vlastní web, spíš se prezentuje na sociálních sítích. Proč zrovna tenhle postup?

Úspěchem je, že mám zaregistrovanou doménu J, přes ni se ale zatím odkazuje na moji facebookovou stránku. Časem ale chci určitě založit portfolio a web, ale vše je otázkou ještě minimálně půl roku. Přátelé, co mi pomáhají, mají sami spoustu práce, takže vše vzniká velice pomalu. Ale web jednou určitě bude!

Je pravda, že nemáte cílovou skupinu a tvoříte pro všechny?

Vždy, když jsem šila, tak to bylo primárně pro mě, co bych nosila já sama. Necílím na nějakou skupinu, mé modely jsou do jisté míry typické, nedají se kombinovat se vším a člověk o tom musí víc přemýšlet, takže to asi není pro „běžné“ konzumenty. Modely vznikají všechny jako originály, nějaká větší výroba je mi zatím cizí.

S jakými materiály ráda pracujete?

U mě se často opakuje šifon, mám ráda úplety, věci pohodlné a přírodní. Oblíbila jsem si lněný úplet, ale zatím se mi nepodařilo najít v metráži vhodného dodavatele. Jinak nakupuji výhradně u českých prodejců, v Brně i přes internet.

Všechny kolekce máte pojmenované italsky, máte k Itálii nějaký vztah?

Itálii i italský jazyk mám velmi ráda a už mi to u kolekcí naskakuje automaticky, název mě rovnou napadá v italštině, hezky to zní a je to takové milé.

Do kolekce Paesseto, která se objevila na MóDění byla vaše tvorba ve znamení tlumených barev, šedé, černé, bílé. Co ta náhlá změna?

Až mě to samotnou trochu vyděsilo! Je to velice barevné, pudrové, meruňkové. Asi to způsobilo téma venkova, vesnice, kde jsem se zaměřila na vzpomínky z dětství a prázdniny u prarodičů, to jejich bydlení. S tím se mi vybavovaly různé vzory, odstíny a hlavně hřejivé pocity, které se přetransformovaly do teplých barev.

Nesmím se zapomenout zeptat na novou právě připravovanou kolekci. Můžete nám o ní něco prozradit?

Kolekce s názvem „Ghiaccio“ bude celobílá, je inspirovaná námrazou, zimou a ledem. Vytvořila jsem ji na základě vzorů, které vznikají mrazem na oknech – vznikly tak vzorníky na vyšívání, které se objevují na předních dílech oděvů, u krku, na ramenou. Bude to zaměřené především na výšivku, vzory jsou pokusem, co výšivka snese, používám uzlíčkování a různé techniky. Kolekce není zatím dokončená, k dostání bude nejdřív na konci ledna.

Kde si mohou čtenáři vaše kousky koupit?

V brněnském Pokojíku ve Smetanově ulici, kde je vybraných pár kousků i ze starších kolekcí. Dále spolupracuji s portálem MOLO7, kde své věci nabízím. Ale je také možnost přijít osobně do mé dílny, přímo se poradit a nechat si ušít něco na míru. Mnohem lépe se mi tvoří pro někoho koho znám, a vím, co si pak mohu dovolit.

Foto: Monika Kolářová

Prostory: Grohova 34, Brno

Modelka: Anna Žáková

Oblečení: ELAJEDIOVA

 

Ostatní fotografie: Martin Kačvinský, Karolina Cermanová, Adriana Fialová