Jil Sander je na pravém místě

Po svém návratu před sezónou jaro/léto 2013, kdy ve své stejnojmenné třicet let staré značce vystřídala Rafa Simonse, Jil Sander v Miláně předvedla, jak si dokáže poradit s řadou zimní. Pokud bych měla vše shrnout do jedné věty, pak bych řekla, že jednoduše splnila očekávání očekávanou jednoduchostí. Situace je ale trochu složitější.

Německá návrhářka Jil Sander předvedla svoji první kolekci v roce 1968. Postupem času vybudovala klasiku pro ženy nemající čas na složité kombinování, ale přesto toužící po skvělé krejčovině a výborných střizích. Ze začátku používala pánské materiály, které ještě podpořily už jinak androgynní vzhled. Mistrovským dílem vyhledávaným celá 80. i 90. léta se stal perfektně střižený a maximálně minimalistický kalhotový kostým doplněný bílou košilí.

V roce 1999 ale svoji značku prodala italské společnosti Prada, kde se nepohodla s vedením a následně odešla. Pokusila se sice vrátit, ale bylo to marné – neshody přetrvávaly. Nakonec se Sander na pár let usadila v Japonsku, kde tvořila pro značku Uniqlo. Kritici se shodují, že jí změna prostředí prospěla.

O vizáž jejího brandu se staral od roku 2006 Raf Simons, jenž nastolil po dvou nemastných kolekcích, vyprodukovaných bez pevného vedení, příjemnou změnu založenou na uctění tradiční „sanderovské“ filosofie, ovšem s nutným přídavkem vlastní iniciativy.

Ona vlastní iniciativa se však postupem času stala výraznou a ve výsledku i pro značku charakteristickou. Výrazné barvy, narůstající objemy, složitější řasení, dravější kalhotové kostýmy, hry s bílou košilí – Raf Simons přizpůsoboval vše, čeho chtěla během vlastní produkce dosáhnout Jil Sander, současné ženě.

Kolekce na podzim/zimu 2013 byla pro ztracenou a podruhé nalezenou Jil Sander návratem k úplným prvopočátkům. Přestože nelze ignorovat aktuální vkus zákaznic, tudíž Sander nemohla přeskočit vše, co Simons vybudoval, vrátila se o několik sezón zpět a představila ucelenou kolekci založenou pouze na objemu, barevných plochách a nezpochybnitelně dokonalé technologii.

Lesk, který se po zářijové milánské přehlídce naprosto vytratil, se nyní opět vrátil. Zimní řada je mnohem průbojnější a atraktivnější. Napomáhá jí k tomu i aplikace zlatých pruhů, kterými německá návrhářka dokázala, že ani opulentní tón nenaruší při správném zacházení minimalistický vzhled.

Slavná módní kritička Suzie Menkes napsala, že letošní Milano je celé o využívání textur. Ani v případě kolekce Jil Sander tomu není jinak – do boje nasadila prakticky všechny tradičně zimní materiály včetně kůže a kožešiny. Německá návrhářka se nebála ani barev a vzorů – neexperimentovala s nimi ale tak jako Simons. Vsadila na jistou kostku.

Vskutku zajímavé je řešení tvarování. Viditelné záševky odšité z lícu jsou na některých kabátech umístěny přímo uprostřed, čímž plní funkci estetickou i ryze praktickou. Hra s tvarováním, která ovlivnila celou kolekci, je důkazem toho, že pojem „minimalismus“ neznamená jednoduché šití, a zároveň poskytuje každému módnímu nadšenci obrázek toho, že i samotná technologie může být uměním – v tomto případě se už jedná o sochání pomocí jehly a nitě.

Ať už pod Simonsem nebo pod Sander, v Itálii předváděná značka svoji klientelu zřejmě nikdy neztratí. Zato se s jistotou ztrácí pochyby o tom, zda byl Simonsův přestup do módního domu Dior a návrat Jil Sander do vlastního brandu tím pravým řešením.