Kam až dosáhly bostonské bomby

/ Ema Janáčková

Kdo se v uplynulém týdnu alespoň jednou podíval na internet, koupil si noviny, zapnul televizi nebo se zaposlouchal do rádia, nemohla mu uniknout tragédie, která se stala v závěru bostonského maratonu.

Kdo ji sledoval bedlivěji, ví, že se jednalo o jednu z prvních výrazných událostí řešených na sociálních sítích. Twitter se tak stal na několik dní kanálem, kde se snad nezobrazovalo nic jiného, než snímky zasahující policie, nenávistné komentáře vůči teroristům (to, že mířily na Českou republiku, nechejme ale stranou) a věty plné slitování i modliteb za zraněné.

A stranou nezůstaly ani nejvlivnější osobnosti módy. Například Nina Garcia, kreativní ředitelka americké Marie Claire, nezapomněla upozorňovat na možnosti pomoci, ani posílat dál „tweety“ o postupu pronásledování podezřelých.

Kdyby však šlo o pouhý smutek vyjadřovaný skrz osobní stránky či profily, asi bychom se nemuseli divit – spíše naopak. Jenže ve čtenáři budí takové projevy podezření ze skryté „reklamy“, z toho, že se chce jejich autor jen zalíbit a přitáhnout pozornost na sebe, svoji osobnost či svoji organizaci.

Bohužel, média dokážou těžit a tím pádem vydělávat i na těch nejhorších tragédiích. Ještě smutnější je, když se do takové praxe pouští stránky módní, které by měly zůstávat u svého primárního zaměření, a budí tak dojem odporného bulváru.

A tak se stalo, že jeden magazín dokázal řešit i to, kdy už se konečně otevřou bostonské obchody. Chápu, výdělky jim uniknou, ale všem v tu chvíli musí být přece úplně jedno. Copak je zapotřebí dávat takovou zprávu na hlavní stranu? Řešit situaci s prodavači, sondovat, jestli mají obyvatelé Bostonu náladu nakupovat?

V Bostonu „naštěstí“ nežijí takové osobnosti, o kterých se běžně píše, takže těžba z tamějších útoků nešla do takové hloubky, jako když módní metropoli New York ohrožoval hurikán Sandy. Z té doby si vzpomenu i na případ, kdy jeden online časopis zveřejnil seznam hotelů, ve kterém se ubytovaly všechny hvězdy, stejně jako jejich plány na trávení volného času, zatímco bude bouře zuřit za okny.  A co je ještě horší – takové články jsou velmi čtené.

Na druhou stranu existují i v módním prostředí společnosti nebo jedinci, kteří dokážou využít svého vlivu a snaží se pomáhat. Slavné osobnosti přidružují svá jména k charitám, značky produkují předměty, jejichž prodej „jde na dobrou věc“ – například Adidas na bombový útok reagoval edicí triček, jejichž výdělek z prodeje putuje do Bostonu – a nakonec i média ve svých silnějších chvilkách upozorňují na způsoby přispívání postiženým lidem či oblastem. Snad to jako kompenzace těch ostudných článků stačí.

Foto: Archiv firem