Jednou z hlavních postav oblasti módy 10. let 20. století byl Paul Poiret, nadaný Pařížan, jež se narodil do rodiny obchodníka s textilem. Jeho příběh pokračoval učením pod křídly výrobce deštníků, kde se mladý Paul prostřednictvím hedvábných látek dostal k sestavování modelů na svoji dřevěnou panenku. V té době také sebevědomě a s notnou dávkou extravagance vytvářel kresebné návrhy, s nimiž později obcházel pařížské návrháře, jež kresby velice zaujaly.

I díky nim se dostal do vyhlášeného salonu J. Douceta. Poté přešel do salonu Ch. F. Wortha, kde měl za úkol navrhovat šaty pro denní nošení. Netrvalo dlouho a postavil se na vlastní nohy, založil svůj salon a také se oženil. Jeho žena Denis se pro něj stala záhy jedinou múzou, kterou vždy do nově vytvořených modelů oblékal jako úplně první.

Díky tomu, že byla velice drobná, musel Paul přizpůsobit střih šatů – zvolil empírový střih s neviditelným pasem, syté barvy i úzké rukávy, čímž osvobodil mnohé dámy od věčného korzetu. Vyžívá se ve vrstvení, nově navrhuje tuniky či sukně dvou různých délek, nechybí ani kimono. Za pomoci kreslíře Paula Iribe vydává album návrhů, které rozesílá všem důležitým osobnostem po Evropě, což mu zajistí nemalou pozornost zahraničí.

V jeho tvorbě je znát vliv Orientu, Japonska, šaty prezentuje s turbany na hlavě doplněnými o svazek per nad čelem. Vrhl se i na kostýmy pro divadlo, známé jsou především jeho harémové kalhoty a tzv. stínidlová tunika vyztužená pomocí drátu pro docílení lampového tvaru.

Pařížany, ale i samotného Poireta, v té době ovlivňují prvky ruského baletu, tanec i barevné a hravé kostýmy, které vytvářel ruský malíř a designér Léon Bakst. Právě na tento popud Paul Poiret kupuje dům na předměstí, ve kterém pořádá několik letních slavností v orientálním duchu, včetně módních přehlídek. Následně zakládá obchod, školu pro ženy navrhující různé dekorativní předměty a také se vrhá do světa parfémů a kosmetiky.

Další výraznou postavou byl Mariano Fortuny, španělský návrhář, působící v italských Benátkách. Nelze mu odepřít jeho renesanční osobnost, která se projevila v zájmu o způsob divadelního osvětlení.

Do světa módy přispěl především tzv. delfským modelem šatů. Jednalo se o šaty jednoduché, empírového střihu, nadčasové, s kratšími rukávky, v tlumených tónech, zdobené zatěžkávacími korálky a především unikátní díky jemnému preciznímu plizování. Zajímavostí zůstává, že dodnes není známo, jakou technikou tohoto efektu u většiny svých šatů dosáhl.

Foto: Pinterest