Lucinda Chambers o svém vyhazovu z Vogue: Ten časopis jsem nečetla léta

/ Karolína Zikešová Foto: static.standard.co.uk

Lucinda Chambers nezvykle otevřeným rozhovorem pro časopis Vestoj způsobila pozdvižení. Bývalá ředitelka módy se v něm rozpovídala o povrchnosti, krutosti a nespravedlnosti, kterými svět vysoké módy oplývá. 

Móda je nádherná, mocná a neuvěřitelně rychle se mění. A stejně rychle se mění i osazenstvo redakcí módních časopisů. Lucinda Chambers, která byla v britském Vogue ředitelkou módy úctyhodných 25 let, svůj vyhazov neskrývala, jako bývá zvykem. Místo toho, aby předstírala, že z časopisu odešla dobrovolně, se rozhodla promluvit a na módním světě nenechala nit suchou. „Pravdou je, že mě vyhodili,“ řekla Chambers ve velmi otevřeném rozhovoru pro časopis Vestoj. Ten byl z webu dokonce na chvíli stažen.

„Když chcete, aby někdo podával dobré výsledky, musíte je podporovat,“ řekla Chambers. „Ale v módním světě nesmíte selhat. Tahle branže je plná nervózních, úzkostlivých lidí.“ Při Lucindy slovech si nemůžeme nevzpomenout na film Ďábel nosí Pradu. Do jaké míry byla tahle adaptace pravdivá?

Chambers v rozhovoru zmiňuje také povrchnost, s jakou se v módní branži denodenně setkávala. Tvrdí, že pro to, abyste v ní uspěli, stačí vypadat hezky a tvářit se sebevědomě, a vzpomíná na to, jak ve Vogue jednou zaměstnali skvěle oblečenou stylistku, která neměla žádné zkušenosti. „To oblečení ani nikoho nezajímá,“ říká v rozhovoru. „Je strašně předražené. Abych řekla pravdu, Vogue jsem nečetla léta.“

Celý rozhovor je vlastně dost smutný. Móda jako odvětví čelí neustálým předsudkům. Můžeme se nesčetněkrát snažit dokázat, že není plná povrchních, závistivých a pokryteckých lidí, ale stačí jeden článek jako tento a veřejnost opět začíná pochybovat. Naštěstí se časy mění. Vogue a další luxusní módní časopisy už nemají takovou autoritu jako dříve a fungují hlavně díky inzerci. Vliv se přesouvá na influencery, instagramové celebrity a nezávislá média. Nové generace nestojí o nabubřelý luxus, ale o autenticitu a oblečení, které má duši. Prostor dostávají nové značky a mladí designéři. Do mainstreamu pomalu pronikají i menšinové vlivy. Otázkou ale zůstává, kolik příběhů, jako je ten Lucindy, skončilo, aniž by si toho někdo všiml. „Módní přehlídky jsou divadlo,“ říká Chambers v rozhovoru. „Je mi 57 a pořád jsem z toho nervózní. Dostanu na ně taky pozvánku?“