Blogy mají i své stinné stránky

/ Monika Kolářová

V pořadí již třetí rozhovor vás opět zanese do bloggerského prostředí. Po Nikole a Lucce s Niky přichází na řadu Martina Vacková, milovnice snídaní, jež pojmenovala svůj blog podle oblíbeného filmu Broadway Danny Rose.

Martino, mohla byste se nám prosím v krátkosti představit?

Samozřejmě. Je mi 25 let, bydlím v Praze a bloguji už třetím rokem na adrese http://www.dannyrosefashion.com. Jinak pracuji jako visual merchandiser (vizuální aranžér).

Vzpomenete si ještě, kdy a jak Vás napadlo založit si vlastní módní blog?

Asi jako všichni ostatní. Prostě jsem na internetu viděla blogy jiných lidí a zatoužila to také zkusit.

Dokázala byste popsat ve stručnosti svůj styl?

Tahle otázka je takovým evergreenem v rozhovorech, ale já si nikdy nejsem jista, jak na ni odpovědět. Nemyslím si, že můj styl je lehce definovatelný. Mám ráda eleganci a ženskost, ale zároveň ráda nosím geometrický minimalismus nebo oblečení inspirované sportovní módou.

Kterých kousků v šatníku si nejvíce ceníte?

Hlavně těch kvalitních nadčasových, které vydrží déle než jednu sezónu. Například má sbírka hedvábných košil patří mezi mé oblíbené.

Máte své oblíbené české návrháře nebo dáváte přednost těm zahraničním?

V poslední době mě velmi zaujalo mladé trio La Formela a obdivuji i tvorbu Jakuba Polanky nebo Zuzanky Kubíčkové. Určitě se taky dá najít spousta talentů mezi studenty, ve které vkládám své velké naděje, že česká módní tvorba se bude vyvíjet tím správným směrem. Jinak sleduji spíše zahraniční návrháře.

Jaké úspěchy jste především díky blogu měla možnost prožít?

Objevila jsem se v českém módním časopise ELLE, Marie Claire i InStyle a to je pro mě samozřejmě velká čest. Také na pár zahraničních inspiračních blozích, což mi udělalo velkou radost. Teď jsem měla díky příteli, který má svůj blog (afakeartist.blogspot.cz), možnost podílet se na jednom menším projektu pro Gucci, což bylo skvělé. A jsou i další úspěchy a spolupráce, které pro mě hodně znamenají, ale o těch se všichni mohou dozvědět přímo na mém blogu.

Existují i stinné stránky blogování? Setkala jste se s nimi?

Tak určitě, člověk musí čelit kritice ze strany čtenářů a pokusům značek a různých společností si na vás udělat reklamu jaksi zadarmo, ale to k tomu zkrátka patří.

Máte vlastní motto?

Nemám asi žádné motto, ale vždycky se mi líbilo motto mojí módou posedlé tety, která si po svém upravila jedno polské přísloví, že bot a kochaneho ciala nie ma nigdy za dužo (“milovaného těla a bot není nikdy dost”).


Foto: Soukromý archiv