Nepodceňujte přípravu. Tak zní jedno ze základních pravidel, které se vyskytuje snad v každém článku pro uchazeče o novou práci. Nutno podotknout, že taková příprava může zabrat i několik hodit. O to více zarážející je, když dorazíte připraveni na pracovní pohovor a personalista si nedá ani tu špetku práce, aby si předem zjistil, co je obsahem vašeho životopisu, nebo jak se to vůbec jmenujete. Poněkud zarážející. To je ale teprve začátek. Často se také setkáte s tím, že vlastně nemají páru o tom, co vůbec vaše pozice v posledním zaměstnání znamenala. Ano, v dnešní době je možné trochu obtížné vědět, co vlastně znamená Happines Manager, Visual Merchandiser, Creative Director, Facility Manager, Animation Specialist, Floor Manager, nebo Finance Controllor. Ale pokud pracujete právě jako HR Manager, tohle byste měli vědět.

Často se také stává, že reagujete na inzerát, který nese manažerský post. V průběhu pohovoru ale zjistíte, že manažera můžete dělat možná tak sami sobě. Manažer všech všech grafiků s tím, že v celé firmě budete právě vy tím jediným grafikem. To je ale ještě ta lepší varianta. Přece jenom, kdo by nechtěl být sám sobě šéfem? V horším případě se také může stát, že zjistíte, že jako marketingový ředitel, budete vlastně jen vařit kafe a podávat papíry.

Častými praktikami zaměstnavatelů je také to, že na svých stránkách fiktivně zveřejňují neexistující pozice. Proč? Hledání nových zaměstnanců totiž vytváří iluzi úspěšně rozrůstajícího se korporátu. V jiném případě to může pouze pro zvýšení sledovanosti svých stránek. Jak smutné.

Pokud jste se podle zadání personalistů na pohovor připravili přesně podle všech uvedených bodů, máte pocit, že vás nic nemůže zaskočit. Víte, jak se připravit, co si obléknout, co říkat a hlavně – na co se vás zaměstnavatelé budou ptát! Jenže chyba lávky. Naprosto běžně na pohovoru padají otázky tohoto typu.

Z čeho žijete? Máte partnera? Plánujete děti? Kolik jste brali v předchozím zaměstnání? Kdo vás teď živí?

Ne, takové otázky opravdu nejsou v normě. Jedná se v podstatě o diskriminační. Etický kodex existuje jak pro firmy, tak právě o zaměstnance. Nemluvě o tom, že i přes studie, které ukazují, jak se počet diskriminace vůči ženám v zaměstnání snížil, se tyto praktiky stále dějí. Stejně tak jako ageismus, neboli věková diskriminace. Ve dvaceti nemáte žádnou praxi, v pětadvaceti jste stále příliš mladí a těsně před třicítkou jste kvůli obávanému odchodu na mateřskou úplně na odpis.

Na druhou stranu je třeba to brát pozitivně. Díky takovémuhle jednání alespoň zjistíte, že ani ten nejlepší dream job se zaměstnavatelem, který vám během pohovoru začne prostě jen tak tykat a nabízet vám minimální mzdu za 3 pozice v 1 opravdu nestojí. V takovýchto případech je totiž nezachrání ani silné jméno firmy, natož zlatá vizitka.