Končící výstava výtvarného génia

/ Nikola Páleníčková Foto: ČTK, The New York Times, Národní galerie

Od 26. dubna zaplnily výstavní prostory paláce Kinských díla německého umělce Gerharda Richtera. Výstava, která představuje průřez umělcovou kariérou, čítá na více než sedmsesát děl a je Richterovou první retrospektivou ve střední a východní Evropě. Pokud jste ještě neviděli jeho ikonické portréty, dokonalé palety barev, impresionistické variace na Moneta nebo vás zajímá, jak vypadá práce nejdražšího žijícího umělce, máte čas do 3. září.

Gerhard Richter se narodil před 85 lety v německých Drážďanech, kde vznikla i jeho první nástěnná malba – v muzeu hygieny. Ta vznikla už v době, kdy studoval na tamní Akademii umění. Bývalý člen Hitlerjugend, snad kvůli otci, který byl v nacistické straně, odešel jako vyučený účetní v šestnácti letech z domova hledat práci. Tou se stalo malování plakátů pro komunistickou stranu na východě Německa. Ovšem díky ní se z Richtera stal profesionální grafik, po studijích i profesionální malíř. S citem pro detail, neuvěřitelným talentem a pílí, díky které zvládal klasické malby tak precizně, že si s nimi později mohl dovolit experimentovat. Deset let od studií měl už svou první samostatnou výstavu, po dalších deseti reprezentoval západní Německo (kam po absolvování akademie utekl) na Bienále v Berlíně. Poté vystavuje v Americe, po několika letech se stává řádným profesorem na Akademii umění v Düsseldorfu. A pak, v roce 2012 se jeho obraz z majetku hudebníka Erica Claptona vydraží za 21,3 milionů liber, čímž se stane historicky nejdražším prodaným obrazem od žijícího umělce.

Dražba abstraktního obrazu Abstraktes Bild (809-4) v aukční síní Sotheby’s

Měsíc před zahájením výstavy se na aukci v Londáně prodal Richterův obraz “Eisberg” (Ledovec) za 551,3 milionů korun. Richter se ve svých 85 stal oficiálně autorem dosud nejdražší vydražené krajinomalby na světě.

Obraz “Eisberg” z roku 1982 – momentálně nejradžší krajinomalba na světě.

Poprvé v srdci Evropy

Výstava v Praze, kterou provází i dokumentární film o umělci a jeho tvorbě, je pojata chronologicky. Pro diváka neznalého Richterovy tvorby je tak snadně čitelná a každá část klade důraz na “nově” přicházející téma daného období, kterým se autor zabýval. Richtera nezle zaškatulkovat do jednoho výtvarného směru, především proto, že sám umělec odmítá tvoři jedním směrem. Výstava tak demonstruje i jeho touhu posunout umění a jeho schopnost dotknout se diváka. Představuje Richterovy myšlenky, ztvárnění soudobých událostí a reakci na současné umění.

Gerhard Richter na dubnové vernisáži výstavy před svým dílem.

Sám umělec považuje pražskou výstavu za velkou splátku dluhu, kdy v Praze za komunistického režimu nesměl vystavovat. “To byl důvod, proč jsem do Prahy nejezdil ani tu nevystavoval. Byl tu tentýž režim, který jsem neměl rád,” říká Gerhard Richter.

Retrospektiva je splněným snem i pro kurátory Jiří Fajta – zároveň současného ředitele Národní galerie a Mileny Kalinovské. “Ta výstava nám ukazuje, o co všechno jsme přicházeli, co jsme kvůli komunismu nemohli vidět,” říká Fajt.

Betty – obraz z roku 1977.

Splněným snem není jen pro Národní galerii, ale především pro všechny milovníky umění. Ale nevadí, pokud neznáte rozdíl mezi Monetem a Manetem, Richterova výstava je srozumitelná a především ohromující. Tak jí nepropásněte, máte ještě tři dny.