-->

Křesla, která zůstávají žádaná i po letech

/ Michaela Hošková Foto: Archiv firem

Křeslo se pro mnoho z nás stává nepostradatelným kouskem v naší domácnosti. Někteří si k němu vytvoří vztah na celý život. I když z něho lezou péra a látka ztrácí svou původní barvu, nechceme se ho vzdát.

To dobře věděli a vědí přední designéři, kteří se svými křesly dobyli naše srdce, a mnoho z nich se navždy zapsalo do historie světového designu. Jako například bratři Campanové, kteří jsou milovníky recyklovaného materiálu, kartonů, odstřižků látek či gumových hadic. Jejich díla připomínají náhodné myšlenky, které nejsou ani do detailu propracované, ale věřte, není tomu tak. Každý uzlík, každé vlákno, které vede do neznáma, má svůj řád a princip, na kterém Fernando a Humbert Campanové dlouho pracovali. V roce 1993 bratři představili první křeslo Vermelha (“Červené”), které strhlo naprostý poprask. Jedna velká hromada smyček implementovaných na hliníkové konstrukci nejdříve působila jako bizarní dílo dvou šílenců. Sami designéři popsali křeslo jako chaotický tavicí kotlík. Nějaký čas se hledal výrobce, který by křeslo uvedl na trh. Nikdo si nebyl přesně jistý, jak křeslo vlastně vyrobit. Troufla si na to až italská firma Edra, která princip pochopila a zákazníkům nabídla skutečný umělecký kousek, kterému naprosto propadnete nebo zcela odsoudíte. Mně, jako milovnici pořádku, odrazuje to množství prachu, které se v něm musí zákonitě usazovat.

křeslo Vermelha

křeslo Vermelha

A proto bych si do svého domova raději pořídila jinou designovou ikonu, křeslo Diamond. Já prostě miluji kovové rámy, lehce omyvatelné povrchy a diamanty jako každá žena. Navíc se slovy jeho designéra Harryho Bertoia musím jen souhlasit. “Touha po dobrém designu je stejná jako touha žít”. Italský designér Harry Bertoia prožil svůj život v USA, kde nejdříve navrhoval šperky, pracoval s kovem a poté se vrhl na nábytek. A právě šperky a kov spojil v jedno a nechal vzniknout křeslo, které svým tvarem připomíná diamant. K jeho výrobě Bertoia použil drátěné pletivo, aby navodil dojem lehkosti a průsvitnosti. O křesle začal přemýšlet již během svého působení na cranbrookské Umělecké akademii, kde byl od roku 1939 vedoucím oddělení a kde vyvinul metodu, jak přesně trojrozměrně ohýbat drát. Křeslo spatřilo světlo světa v roce 1952 a dnes je považováno za jeden z designérských symbolů.

křeslo Diamand

křeslo Diamond

Ve výčtu ikonických křesel nemůže chybět i relativně novodobé křeslo Wood, které představil designér Marc Newson v roce 1988. Marc Newson stejně jako Harry Bertoia studoval šperkařský obor. Je vidět, že od šperků ke křeslům je jen skulinka. A není divu. Křesla těchto dvou pánů jsou ozdobou každého interiéru. V tomto případě si designér pohrával s ohýbáním materiálu. Tentokrát ocel vyměnil Marc za dřevěné laťky, které drží pohromadě pět horizontálních kusů dřeva. Tento na první pohled jednoduchý design se ukázal jako velmi obtížný vyrobit. Zde dochází ke shodnému problému, se kterým bojoval Harry Bertoia a stejně jako on i Marc Newson to nevzdal a našel řemeslníka v Tasmánii, který křeslo vyrobil z tasmánské borovice. Křeslo Wood vzhledově nepůsobí příliš pohodlně, ale nenechte se mýlit. Díky mírně pružnému dřevu se na křesle sedí mimořádně příjemně, a proto se nejen u kritiků, ale i u zákazníků setkalo s pozitivním přijetím.

křeslo Wood

křeslo Wood