Antimóda se na přelomu 19. a 20. století nejvýrazněji projevila ve třech různorodých zemích – v Anglii, Německu a Rakousku.

Londýnská celosvětová výstava způsobila obrovskou kritiku masového designu a následnou snahu navrátit se zpátky k tradicím, módu přenechat umělcům. V té době vznikají šaty volného střihu bez korzetu, pouze lehce sepnuté v pase, chlubí se širokými rukávy a také přírodními nenápadnými barvami. Zapomnělo se na jakékoli zbytečné detaily, ženy významných umělců nosily vyčesané zrzavé vlasy, které si barvily hennou. Lidé ovšem toto pojetí neuznávali a uvolněné šaty často spojovali s uvolněnými mravy.

Otevřel se obchodní dům Liberty, který podobné šaty nabízel. Inspiraci nacházel v japonských kimonech, Orientu, stejně tak jeho majitelé a zástupci bojovali proti zabíjení zvířat pro kožešinu a peří. V Glasgow mezitím vzniká vynikající umělecká škola, díky které začínají do umění promlouvat i sebevědomé ženy.

Myšlenky reformy ovšem nejvíce rezonovaly v Německu, které je v té době krátce sjednoceno. Největší vliv na zdejší umělce měl Belgičan Henry van de Velde, stoupenec tzv. totálního umění. Navrhoval volně spadené šaty bez vycpávek včetně plynulé secesní křivky. Vycházejí knihy, články, pořádají se velké výstavy dámských šatů.

V rakouské metropoli se vsázelo spíše na empírové střihy, ornamenty a černobílé kombinace s typickým čtvercovým dekorem. V roce 1904 vzniká ve Vídni módní salon Schwestern Flöge, který vedly tři sestry prodávající reformní šaty s vysokým stojáčkem a puntíky.

Obrovskou výhodou sester byl fakt, že jednotlivé modely mohly prezentovat samy na sobě, stejně tak byla jedna z nich – Emilie – přítelkyní malíře i návrháře Gustava Klimta, který rád propagoval volný oděv k nošení v domácím prostředí.

Foto: Pinterest