Těsně po skončení první světové války se začal formovat nový umělecký směr – surrealismus, jehož představitelé (Salvador Dalí, Max Ernst, André Breton) hojně spolupracovali s několika nadanými návrháři ve snaze rozbít zaběhnuté konvence.

Jednou z nich byla i mladá Italka, která se narodila v Římě do velice bohaté rodiny, Elsa Schiaparelli. Vyrostla v divokou dámu, která již v osmnácti letech vydala svoji básnickou sbírku s erotickým nádechem, za což byla rodiči poslána do klášterní školy na převýchovu.

Zde ale moc dlouho nevydržela, cestovala s rodiči po světě, provdala se za anglického šlechtice, žila v jižní Francii a poté se přestěhovala do New Yorku. Manželství jí bohužel nevydrželo, ale touha něčeho velkého dosáhnout ano.

Společně se svojí přítelkyní se rozhodly dovážet francouzskou módu do Ameriky, čímž si Elsa vydělala do začátku potřebný obnos k zahájení svého byznysu. Nejdříve najala vynikající pletařky a vrhla se na výrobu svetrů s motivem mašlí a vázanek, které měly nevídaný úspěch. V roce 1935 otevřela v Paříži svůj vlastní salón a začala spolupracovat s mnoha surrealistickými umělci.

Přesto, že neměla v oboru návrhářství jakékoli vzdělání, vynikala pohráváním si s motivy figury a pozadí, její šaty zdobili motýli i novinové články, vytvořila kolekci na téma astrologie s motivy hvězd, planet a znamení. Proslavila se šaty s humrem, rukavicemi a legendárním kloboukem ve tvaru boty, který si jako první objednala tehdejší editorka amerického Vogue Daisy Fellowes.

Nesmíme zapomenout ani na tehdejší provokativní švýcarskou umělkyni a fotografku Méret Oppenheim, která své publikum lehce šokovala – mezi její nejznámější dílo patří Snídaně v kožešince, a další s podtónem sexuální dominance. Ke své tvorbě používala hotových objektů, které zobrazovala v naprosto odlišných situacích – dámské lodičky například ztvárnila jako drůbež na talíři.

Foto: Pinterest