London fashion week: Rekapitulace

/ Monika Kolářová

Být součástí tak velké módní události jakou je londýnský týden módy ve vás zanechá různorodé pocity. Nadšení, radost, uznání i spokojenost. Jedním z nich je ale také například obrovské přání a touha se ho účastnit opět za půl roku.

S odstupem několika dní po skončení London fashion week nahlas říkám, že se jednalo o nejlepší módní událost, na které jsem vůbec kdy byla. Vyzdvihuji především fakt, že během jednoho týdne ožije módou doslova celé město, dokonce i postarší prodavači vintage kousků v Covent garden moc dobře ví, odkud vane ten nenadálý příliv mladých lidí s bíločernými kartami kolem krku a nebojí se s vámi dát do řeči.

Týden módy se zde oslavuje v těch nejrušnějších ulicích, všude pobíhají dychtiví fotografové, další zapojené budovy rozhodně nezejí prázdnotou a pro všechny je nachystán bohatý program včetně nadstandardní péče díky kadeřníkům či make-up artistům, doprovodný program zahrnoval díky značce Topshop například návrh vlastního loga na kabelku. Novináři mají k dispozici notebooky, fotoaparáty i občerstvení, které přišlo po náročném dni vždycky vhod.

Ta pravá atmosféra se ovšem odehrává v areálu Somerset house. Jak už jsem zde několikrát zmínila, je zde nepopsatelná atmosféra, jež vtáhne dovnitř každého kolemjdoucího. Je to ideální místo pro setkávání návrhářů a vystavování jejich práce v showroomech. Vše je přesně dané, na každou věc zde najdete příslušný návod nebo plán, přehlídky začínají maximálně s dvacetiminutovým zpožděním (teda alespoň ty, které jsem měla možnost navštívit).

Další výhodu vidím hlavně v tom, že se zde lidé umí – co se týče oblékání – pořádně odvázat. Nebojí se, nepřipadají si trapně ba právě naopak,  v těch nejšílenějších outfitech, které si jen umíte představit, pózují dlouhé minuty před objektivy fotoaparátů a vyzařuje z nich obrovská dávka energie.

Lidé jsou tu spontánní a velice vstřícní. Klidně za vámi přijdou, představí se a zeptají, jak se vám tu líbí. Potom odejdou a vy už je třeba nikdy neuvidíte. Stejně tomu bylo i u týmu, který měl organizaci na starost, ani na chvíli jsem ve tváři všech těch mravenečků v celočerných outfitech nezaznamenala nervozitu, rozdávali úsměvy na všechny strany a ještě vám poradili, kde se dá v přilehlých ulicích dobře najíst nebo jestli budete na odpoledne potřebovat deštník. Nepotřebovala jsem ho ani jednou.

I proto hodnotím například Prague fashion weekend jako takovou malou a milou předehru před touto skutečnou a velkolepou módní událostí, kterou navštěvují pouze ti, které móda skutečně zajímá, baví a nepřijdou pouze proto, aby byli další den na stránkách bulvárních plátků. Praha se sice snaží seč jí síly stačí, ovšem k přiblížení podobnému projektu, na kterém se podílí nejen stovky dobrovolníků z celého světa, má ještě na několik let hodně daleko.