O nových superženách superženy Ivany Kaňovské

Ivana Kaňovská je návrhářka-umělkyně. Její kovové superženy ovládly molo loňského ročníku projektu Shooting Fashion Stars a momentálně čekáme na to, čím překvapí příště. Pro její experimentální vize zatím Česká republika dospívá, ale nebude to trvat dlouho a i zdejší publikum plně docení Ivaniny ojedinělé přístupy světového charakteru.

Vypočítat, čím vším si Ivana Kaňovská ve svém kreativním životě prošla, je celkem na dlouho. Nerada zůstává na jednom místě a u jedné věci. Ale začněme od začátku: Narodila se v Uherském Hradišti, kde také studovala střední uměleckoprůmyslovou školu. Z jejího zaměření – Design hraček a průmyslový design –  přešla na Textilní tvorbu Univerzity v Hradci Králové. Za nejdůležitější a ve svém životě zlomové však Ivana považuje magisterské a především doktorandské studium na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, které aktuálně dokončuje a souběžně také pracuje v praxi.

Svoji futuristickou kolekci TENSION, naplněnou „brněním“, prezentovala na několika akcích, z čehož pravděpodobně největší dosah měl projekt Shooting Fashion Stars. Práci s kovem se Ivana Kaňovská věnovala i v následující řadě AQUO – zatím se sestávající z aplikací na hlavu, představené na Prague Fashion Weekendu 2012.

 

Momentálně žijete v Bratislavě, přitom pocházíte z České republiky. Proč?

V roce 2006 mě tam přivedlo studium. Ale není to tak, že bych byla pořád v Bratislavě. Jsem vlastně neustále v pohybu.

Studujete tam Vysokou školu výtvarného umění. Dokážete říci, co vám dala?

Magisterské studium bylo na dva roky, potom mi byl nabídnut post doktoranda – tedy studium PhD, které momentálně dokončuji. Po celou dobu jsem byla obklopena vynikajícími pedagogy, vyzbrojena teorií i manuální zručností v oblasti produktového, textilního a také oděvního designu. Právě tento typ studia, kdy si student sám určuje projekt a cíle, se v mé tvorbě silně odrazil, byla to pro mě zlomová záležitost, absolutní synergie teorie, umění, řemesla a vlastních vizí. Škola mě navíc podpořila stipendiem… prostě začnete realizovat své plány a sny. Pohádka pro každého studenta umění.
Mimo to, vedoucí Katedry textilu je výjimečná osobnost Julia Sabová. Právě ona je klíčovou osobností v mém kreativním vývoji a díky její velkorysosti a povaze se z ateliéru módy objevují na scéně stále nové a originální osobnosti.

Mezitím, co jste studovala v Bratislavě, jste okouzlila i české publikum. Svoji první ucelenou kolekci, která vás dle mého názoru dost proslavila, jste prezentovala na akci Shooting Fashion Stars.

Na Shooting Fashion Stars jsem prezentovala kolekci TENSION. Sestává se z nakumulovaných zkušeností posledních let a vznikala od jara 2011. Na popud mého dobrého přítele, fotografa žijícího v Londýně, Dušana Kochola, jsem vytvořila první dva outfity, které fungovaly v rámci našeho společného projektu Pulsar. Následně jsem na ní pracovala celé léto, rozšiřovala jsem ji, na podzim 2011 ihned představila na několika soutěžích.
Na jaře 2012 přišla nabídka na SFS, což bylo báječné už z toho důvodu, že jsem měla od kolekce odstup a mohla jsem ji odprezentovat s veškerou „parádou“. Dořešila jsem obuv, styling vlasů, s báječnou Olo Křížovou jsme vytvořily perfektní choreografii.
Jsem perfekcionista a na TENSION jsem velmi pyšná, je to mé krásné dítě.

Textilních materiálů je v ní minimum. Pracovala jste hlavně s kovem…

Kovové součásti vznikaly ve spolupráci s vynikajícím uměleckým kovářem a sochařem Markem Urbanem z Bratislavy. Má zlaté ruce, kterými skvěle reaguje na moje zadání. Zbytek kolekce jsem potom vytvořila sama v ateliéru, jen tak se mohu posunout dál – objevovat další věci, nové možnosti materiálů.
Každopádně už se nechci věnovat stále jen latexům a lascivním materiálům, objevili se také lidé, kteří mi nabídli spolupráci na projektech se sexuálním anebo fetišistickým zaměřením. To není oblast, které se chci věnovat. Práce s takovými provokativními materiály je jako “stát na tenkém ledě” a znamená neustálé balancování na hranici umění, kýče a kontroverzních témat – které ale na druhou stranu diváky velmi přitahují.

Což mě zajímá – nelitujete teď zpětně, že jste vytvořila takové s nadsázkou řečeno sci-fi kostýmy? Ani vaše “klobouky” na Prague Fashion Weekendu nebyly zrovna určené k běžnému nošení.

Ve své tvorbě, ostatně stejně jako v osobním životě, nelituji opravdu ničeho! Moje pokrývky a metalové aplikace prezentované na Prague Fashion Weekendu byly pouze začátkem spějícím k nové kolekci, na které aktuálně pracuji. Troufám si říct, že bude mnohem zajímavější než TENSION.

Plánujete se postupně dostat k navrhování nositelné módy?

Přemýšlím spíš nad odchodem za prací do zahraničí. Nejsem si totiž zcela jistá, zdali pro mě  cesta – stát se českou oděvní návrhářkou nositelné módy – je ta správná. I když v hlavě mám poslední půlrok silnou vizi k vytvoření kolekce večerních rób už obsahujících šperky, takové které budou neoddělitelnou součástí oděvu. Dáma tedy již nepotřebuje svůj outfit dolaďovat – stačí jí jen šaty, kterými říká vše potřebné. Dejte mi trochu času a správného investora…

Nepřemýšlela jste někdy o tvorbě kostýmů? Máte s tím nějakou zkušenost?

Momentálně mám rozjednaných několik projektů, ovšem vše je jen o finančních možnostech klientů. Bez obalu můžu říci, že mě neustále kontaktuje někdo ze showbusinessu či divadel. Budu ráda, když se některá ze spoluprací dotáhne dokonce, s jistotou zatím nic tvrdit nemohu. Jinak by to samozřejmě pro mě byla ta nejlepší forma práce – bez nějakých velkých limitů – to nepopírám.

Vraťme se zpět ke kolekcím – v kolekci TENSION evidentně inklinujete ke sci-fi tématice. Co vás na tom tak láká? Vytvořit onu “superženu”, o které často mluvíte?
Téma „superženy“ mě fascinuje odjakživa, je to můj celoživotní námět, a to i v osobním životě. Myslím, že by to potvrdily i mé vrstevnice – na ženy je v dnešním světě kladen neuvěřitelný tlak. Pokud navíc pracujete v nějaké úspěšné, nejlépe mezinárodní, společnosti, tak jej musíte cítit o to více… Média, periodika, sociální skupiny – chceme někam patřit, mít stejný úspěch jako muži, a navíc musíme splnit přirozenou úlohu mateřství. U toho máme být krásné a sexy. Svět po nás chce, abychom byly „superženami“. Ve své volné tvorbě jsem jen ve svém vlastním světě a mohu skutečně dělat to, co chci…

Takže sci-fi jako žánr ve filmu nebo v literatuře s tím nemá nic společného? Nejste tajná fanynka Star Treku?

Star Trek jsem obdivovala vždy. Jako malou mě fascinoval, konkrétně ty jejich fyzické úpravy. Stejně tak mě fascinuje plastická chirurgie nebo komiks jako takový. Mimochodem mnohem větší sexualitu a náboj nacházím například v komiksech Káji Saudka (a miluji také jeho neuvěřitelného syna Patrika), než například v současnosti oblíbeném Tronu. Nikdy jsem neviděla Hvězdné války, ale mám ráda Barbarellu z 60.let, oslavovanou Pacem Rabanem.

Často uvádíte, že vaše tvorba se zaměřuje na mix módy a technologie. Jakou máte nejraději?

Nejvíce mě fascinuje zmiňovaná plastická chirurgie i chirurgie jako taková, která vás může vrátit plně do života i ze situací, kdy to ještě v minulé dekádě nebylo možné. Pokud se bavíme o nových technologiích, tak mě vždy nejvíce lákalo létání a teleportace, ale to už nejsme na Zemi.
Současně se zajímám o hologramy, a v budoucnu bych tak ráda obohatila svoji módní show. To je ale v zahraničí naprosto běžné, žádná novinka.

Takže zatím jste během tvorby zvládla díky současným technologiím vše, co jste potřebovala? Není nějaká, která by vám chyběla? Mimo toho teleportu třeba někam na pařížské molo…

Moje dosavadní tvorba je samozřejmě limitována mými vlastními prostředky. Až najdu vhodného investora, začnou se dít teprve věci. O technologiích, o kterých zatím sním, píšu ve své studijní práci. Ale celoživotně se řídím heslem, že všechno je možné.

Naznačovala jste nějaké projekty. Jak to máte se sezónními kolekcemi? Nepřipadáte mi jako návrhářka, která by musela mít jarní a zimní řadu.

Vůbec neakceptuji sezóny ani trendy. Mám své vlastní vize, které musí být silné a mít příběh. Potom začnu intenzivně pracovat na kolekci, je to vždy proces dlouhý několik měsíců. Mým cílem není vytvářet kolekce jako na běžícím páse, sama se ani neřadím mezi oděvní designéry.

Ano, četla jsem, že jste „designérka, která umí šít“. Znamená to, že vše kromě nějakých speciálních věcí – jako zmíněná práce s kovem – šijete sama?

Je to tak. Já vytvářím všechny modely, pracuji v dílně s veškerými materiály a vše připravuji sama. Víceméně jsem se textilním materiálům ve svých kolekcích momentálně vyhýbala. Například vytvořit oděv z latexu znamená vymodelovat střih a místo šití lepit. Je to sice velmi příbuzné šití, ale s jehlou nepracujete. Většinou spíše laminuji, připravuji formy. Má dílna je více modelářská než šicí. A ohledně práce s kovem –  na kovářskou práci nejsem dostatečně školená, to je řemeslo, kterému je třeba se vyučit, ale kovář sám vám nevykuje věc podle obrázku, ani neexistuje kovář, který vytváří oděvní záležitosti. Taková spolupráce obnáší najít řemeslníka, který je schopen reagovat na vámi připravený materiál. Já sama předtím připravuji model – maketu 1:1 z improvizovaného materiálu v odpovídajících rozměrech. V kovárně jsem pak přítomná a na vše dohlížím, děláme zkoušky na těle…

“Normální” materiály vás ani trochu nelákají?

Myslíte textilní materiály? Mám perfektní průpravu v šití a modelování oděvu. Už odmalička. Moje babička i matka vždy doma šily, moje praprababičky byly královny vyšívání a přebornice v šití krojů pro velkou část Moravského Slovácka. Miluji jejich práci, právě včera jsem se probírala krojovými součástmi, nádherně voní starobou a jsou celé ručně zhotovené. Umím šít, vyšívat, tkát koberce, drhat a paličkovat krajky. Nebráním se ničemu. Až mě popadne múza, zapojím do své kolekce i textilní materiály. Zatím krotím optická vlákna a odlévám křišťálovou pryskyřici, což je fantastické! Opravdu!

To, co děláte, je v zahraničí obvyklé. Máte tam nějaké oblíbence? Ať už z řad zavedených návrhářů či mladých studentů?

Ano mám, ale nechci se jejich tvorbou nechávat zbytečně ovlivňovat. Mnohem více sázím na architekturu, automobilový design, design produktu, nové technologie, řemesla a hlavně přírodu – to je moje bezedná studnice.
Pokud ale mám zmínit konkrétní návrháře, tak v současnosti je pro mě eso mladá Iris Van Herpen a také Anne Sophie Madsen. Giganty jako Louis Vuitton, Marc Jacobs, Chanel atd., to nemám vůbec chuť hodnotit. Mají svoji tradici a mohou udělat cokoliv chtějí bez ohledu na to, jak moc je to dobré a aktuální. Svět jim bude stále tleskat, jsou to ikony…

Prý se uživíte tím, co vás baví. Prodáváte své vlastní modely nebo pracujete jako návrhářka jinde?

Donedávna jsem pracovala jako externí designérka pro komerční oděvní i neoděvní firmy. Současně připravuji grafické a potiskové návrhy pro několik reklamních studií a také jsem zvaná na události, kde předvádím své autorské kolekce. Tato pozvání jsou honorována. Jsem neustále v pohybu a taková různorodá práce mi vyhovuje, protože si vždy odpočinu od předchozí činnosti.

Co je váš životní cíl?

Můj životní cíl je jednoduchý a touží po něm každý z nás – dělat právě to, co chci. A to je v životě zároveň nejtěžší. Potřebuji najít klienta, který mě nechá udělat moji práci, za kterou se nebudu stydět a budu se s ní hrdě prezentovat. Druhý cíl – cítit se celoživotně harmonicky, a to duchovně i fyzicky. Potom můžete být čímkoliv chcete.

O tom, že je Ivana Kaňovská nejen návrhářka, ale i umělkyně, svědčí chystaná výstava spojená s performance v Uherském Hradišti. Na konci jara se chystá zúčastnit přehlídky na bratislavském Hradě, v České republice připravuje prezentaci na vodní hladině. Jedna módní show ji čeká i v zahraničí. O všem vás budeme samozřejmě aktuálně informovat…

Foto: Archiv Ivany Kaňovské