-->

Oběti módního průmyslu

/ Monika Kolářová

Na první pohled mají všechno. Jsou talentovaní, úspěšní a bohatí, obklopeni krásnými lidmi, bujarými večírky i netradičními zážitky. Zdání ale často klame, a tak se tragické osudy nevyhýbají ani průmyslu, který vždy býval prioritně uměním a zábavou.

Určitě si vzpomenete na tragickou smrt Gianniho Versace, který byl zastřelen či osud Ottavia Missoni, který zemřel při pádu letadla. Jejich příběh je ovšem odlišný od příběhů následujících, jelikož se na svém konci nepodíleli sami.

Nečekaná sebevražda poměrně mladé designérky L´Wren Scott vyvolala v mnohých lidech řadu otázek. Jak je vůbec možné, že si zdravá a milovaná žena hýřící úsměvy a úspěšnými nápady sáhne jednoho dne na život?

Co ji k tomu dovedlo a co k tomu vedlo její kolegy v předešlých letech? Ještě větší záhadou je úmrtí, které přišlo na řadu o několik týdnů později – z neobjasněných příčin zemřela teprve 25 letá modelka a dcera zpěváka Boba Geldofa Peaches.

Příběh modelky

Jsou krásné, obletované a navenek nešetří úsměvy. Uvnitř jsou ovšem často nešťastné, trpí odloučením a samotou, nezvládají kladení vysokých nároků. Chtějí být aktivnější, výkonnější a hubenější a tak sahají po metodách a prostředcích, které by nám mohli připadat k smíchu. Nebo spíš k pláči.

Nedávno jsem narazila na seznam modelů a modelek, kteří zemřeli během své kariéry v 21. století. Jeho délka ve mně vyvolala zděšení, jelikož z desítek uvedených jmen se do médií dostala zpráva o smrti pouze u minima z nich.

Mezi nejčastější příčinu jejich úmrtí samozřejmě patří poruchy příjmu potravy (nejč. mentální anorexie), předávkování drogami či sebevražda. U Luisel Ramos, jedné z nejznámějších vyhublých modelek, najdete v kolonce nápis „náhlá smrt“. Ta ovšem byla způsobená několikatýdenním až několikaměsíčním vyhladověním celého organismu, Luisel zemřela v roce 2006 (v pouhých 22 letech) přímo během konání přehlídky.

Příběh návrháře

O čtyři roky později překvapila módní svět zpráva o smrti jednoho z nejtalentovanějších designérů v celé historii – Lee McQueena, který byl nalezen oběšen ve svém londýnském bytě.

Pracoval pro Givenchy, založil vlastní značku, sbíral jedno ocenění za druhým, aby jej následně ve čtyřiceti letech doběhl syndrom vyhoření, který se rozhodl vyřešit po svém?

Co jej ovšem spojuje s předchozím příběhem o Luisel je obrovská snaha dosáhnout nevídaného úspěchu, neusnout na vavřínech, jít dál, bořit hranice a hlavně být co nejlepším a nejvýkonnějším ve svém oboru.

Je to právě strach z ostatních, který vede k uchylování se k nelogickým činům a dobrovolnému ničení vlastního zdraví? Je to neschopnost odstupu, pravidelné relaxace a připomínání si věcí, které jsou v životě opravdu důležité?

Nebo se prostě a jednoduše nedokázal smířit se smrtí své matky Joyce, přidaly se k tomu jeho stavy úzkosti (a také depresivní porucha, která mu byla přímo diagnostikována) společně s větším množstvím drog?

Ať už je to tak nebo jinak, pravdou zůstává, že nečekaná úmrtí provázejí tento průmysl již mnoho let a nejinak tomu nejspíš bude v letech následujících. Jen se občas bojím, čí smrt mě brzy ráno při psaní takovýchto článků zase překvapí a kdo další zabere na dlouhém seznamu následující kolonku.

Foto: Pinterest