Petr Bucher: Nestačí být průměrný

/ Michaela Hošková

Osobní setkání s Petrem Bucherem mi dalo naději, že stále ještě v této zemi žijí lidé, kteří mají skutečný zájem o řemeslo, kvalitu a módu berou vážně, protože chápou, že pro osobní rozvoj a úspěch má zásadní význam.

Petr Bucher je vystudovaný stavební projektant, který se svému řemeslu téměř nevěnoval. V devadesátých letech naskočil do rozjetého vlaku businessu a v průběhu dvaceti let se držel ve vrcholových manažerských funkcích společností Dun&Bradstreet, Expandia banka, T-Mobile, SAP či ACCA, ve kterých se věnoval především rozvíjení zákaznického servisu.

Díky své práci Petr Bucher procestoval řadu zemí jako Velkou Británii, Irsko, Skotsko, USA, které mu ukázaly jiný pohled na životní styl, který úzce souvisí i s módním stylem. Všechny tyto zkušenosti se rozhodl plně využít ve společnosti LuiLui, kterou založil a plně vlastní. LuiLui je více než firma, je to salon nabízející mužům prostřednictvím made to measure hledat svůj osobitý styl a sebevědomí nutné pro dosažení maximálního úspěchu.

Petr Bucher

Petr Bucher

Má první otázka směřuje přímo k vysvětlení pojmu made to measure?

V podstatě dnes máte tři možnosti, jak si pořídit například oblek. Buďto si dojdete do běžného obchodu tzv. konfekce a vyberete si oblek, který vám nejlépe padne. Úpravy však očekávat nemůžete. Druhou možností je právě „made to measure“ a třetí „bespoke“, což znamená jít k tradičnímu krejčímu, kde vás čeká hned několik zkoušek a výsledný velmi vysoký finanční účet. Bohužel těchto kvalitních krejčích je navíc v této zemi nyní jako šafránu, a proto je zde velký prostor pro výše zmiňovanou druhou možnost. Denně mám pocit, že se objeví firma nabízející právě „made to measure“. Koncept je v podstatě velmi jednoduchý. Přijde zákazník s požadavkem ušití obleku, saka či kalhot. Nejdříve si vybere látku, podšívku, knoflík. My ho poté změříme a daný produkt necháme finálně ušít bez “mezizkoušek“.Samotné ušití trvá zhruba tři týdny, kdy zákazník obdrží finální výrobek, který v případě potřeby upravujeme poté již přímo na místě.

Jaké jsou hlavní výrazné změny oblékání mužů v dnešní době?

Asi největší změnou je nedodržování klasického dress codu. Ještě nedávno nebylo možné si představit obchodníka či bankéře bez klasického obleku. Toto striktní pravidlo již dnes neplatí ani ve Velké Británii. Dnes je hlavním trendem tzv. smartcasual. Ještě nedávno nebylo ani myslitelné například v Itálii, že by muži nenosili ke košili kravaty nebo naopak v Anglii nosili pásky do kalhot. Nyní postačí kalhoty tzv. chinos, košile bez kravaty a tvídové sako. Důležitou roli dnes hraje kvalita materiálu a přesně padnoucí linie.

Co by tedy současný úspěšný český muž neměl postrádat ve svém šatníku?

V žádném šatníku by neměl chybět šedý oblek a nejméně jeden tmavý. Současný trend sází na tmavé odstíny modré. Dále by v pánské skříni nemělo chybět alespoň jedno casual sako (bavlna nebo tvíd), dvoje kalhoty (chinos, vlněný flanel, kord apod.), větší počet bílých košil, několik bílo-modrých a minimálně barevných. Určitě by bylo krásné, aby každý muž vlastnil kabát z kvalitního materiálu a smoking. Ale to druhé se obávám, je příliš velké sci-fi. Důležitou roli hrají i ponožky, jejichž barva by měla sehrát ústřední roli. Rozhodně zapomeňte na černé. Když už tak lehký odstín černé nebo šedé. V každém případě uděláte dojem barevnými. A na boty, na ty nelze zapomínat ani u mužů, i když bývají spíše velkou vášní žen. Muži by měli vlastnit minimálně jedny černé elegantní a jedny hnědé vycházkové.

Jaké jsou zásadní prohřešky českých mužů kromě dokola omílaných ponožek v sandálech?

Asi nejčastějším prohřeškem jsou oblekové kalhoty s košilí bez saka. To prostě nelze. Když si chcete vzít navíc černé oblekové kalhoty, musíte mít i sako. Muž se musí rozhodnout, buď půjde v casual a pak si oblékne ležérní kalhoty a tvídové sako nebo klasický oblek. Dalším prohřeškem je napodobování slavných lidí. Vzpomeňme například Steva Jobse. Vždy nosil černý rolák a džíny. Ano, ale Steve byl jedinečný génius se špatnou sociální zařaditelností nikoli obchodník reprezentující instituci jako je například banka. Je potřeba lidem říci, že díky roláku se nestal úspěšným vývojářem elektroniky.

Tváří salonu LuiLui je herec Pavel Řezníček

Tváří salonu LuiLui je herec Pavel Řezníček

Platí ještě dnes pojem casual Friday (ležérní pátek)?

Bohužel už nikoli. Tento unikát, o který bojovala řada zaměstnanců, je dnes zapomenutý. Je zajímavostí, že až osmdesát procent firem vyrábějící kravaty v Itálii, zkrachovalo. Dnes už úcta k tradici zkrátka neexistuje. Je to, ale doufejme opět jen nějaký trend omezený časem, a že se postupně budeme vracet nazpět. Je to pro budoucnost a úspěch businessu zcela zásadní. Uvedu to na příkladu. Nedávno jsem byl v jedné velké firmě na jednání, kde v zasedací místnosti za několik milionů v jeden okamžik sedělo hned několik mužů různého postavení. Z jejich vizáže však nebylo vůbec jasné, kdo je šéf a kdo technik. Pokud se posadíte v jídelně jakékoli velké firmy a budete pozorovat lidi, nemáte ani sebemenší šanci určit jejich postavení ve firmě. Hierarchie zcela zmizela a to není dobře. Má svůj smysl.

Vy tedy věříte, že se to opět změní?

Věřím. Doba je velmi těžká a my si musíme klást otázky, jak se v ní prosadit a jak uspět. To, jak vypadáme a jak se prezentujeme, je nesmírně důležité. Možná právě tím se dostaneme z dlouhé řady uchazečů o pracovní pozici na první místo.

Snažíte se i vy osobně tento trend opět změnit?

Snažím. Oslovuji firmy, ve kterých přednáším o tématech, jako jsou emoční inteligence, dovednosti zaujmout, jak je důležité vyniknout osobitým stylem a vystupováním, jak je podstatné klást důraz na individualitu a originalitu jedince.

Daří se vám to?

Ano, proto jsem si otevřel i salon LuiLui, abych lidem, které jsem o těchto tématech přesvědčil, měl kam poslat s jistotou, že nebudou zklamáni, a že se jim dostane prvotřídní servis. Je důležité, aby si lidé svou proměnu užili a nebrali ji jen jako povinnost. To je ten zákaznický servis, na který je v této zemi ještě stále kladen malý důraz.

Módu v Čechách lidé hodně pojí s penězi. Tvrdí, že móda je jen pro bohaté. Vidíte to stejně?

Opět uvedu na příkladu, jak je vše zcela opačně. Přijel za mnou kamarád. Já jsem ho ihned zkritizoval za jeho oblečení a navrhl, že by si měl pořídit nové sako. Jeho první otázka vedla k penězům. A kolik by takové sako stálo. Odvětil jsem zhruba 10-15 000 Kč dle materiálu. Kamarád obratem koulel očima. Tak jsem se ho zeptal, jakým autem ke mně přijel. Mercedes-Benz nejnovější model. Druhá otázka směřovala k jeho hodinkám, jejichž hodnota byla minimálně pěti nulová. A přesto nemohl pochopit, že k takovému autu a hodinkám by si to zasloužilo mít i kvalitní a perfektně padnoucí sako. Móda bohudík není jen pro bohaté, ale především chytré lidi. Vždy vám přirozeně přijde divné, když z auta Škoda 125 l vyjde muž v obleku za 50 000 Kč a naopak, když z nejnovějšího BMW vyleze člověk s prodřenou podrážkou u bot.

Kromě peněz český národ považuje módu za určitý status snobství, domýšlivosti apod.? Jaký máte názor na tento předsudek vy?

Je to prosté. Lidé by si měli položit následující otázku. Když za nimi přijde dáma s nadváhou a kouřící několik cigaret za jediné jednání a snaží se vám prodat nějaké produkty pro vaše zdraví, uvěří jí? Když za nimi přijede obchodník ve starém zrezivělém autě a bude vás přesvědčovat, že když zainvestujete do daného produktu stejně jako on, tak budete úspěšní, uvěří mu? Když za nimi přijde stylistka v dokonalém outfitu nabídnout své služby při výběru jejich šatníku, uvěří jí? Já věřím, že v tomto případě ano. Móda je součást našeho já, toho, co představujeme nebo chceme představovat, aby se nám dařilo. Móda nám nabízí se odlišovat.

Když se vám podaří získat nového klienta, zůstane vašemu salonu věrný?

Musím říci, že ano. Na počátku to občas dře. Přesvědčit muže ke změně šatníku je vždy o mnoho náročnější než přesvědčit ženu. Když se vám to povede, zůstane vám věrný. A často nejen on. I jejich partnerky bývají spokojené a tajně svým mužům u nás objednávají nové kousky, protože míry jejich partnera my už dobře známe.

Je v Čechách osobnost, muž, který by mohl alespoň trochu jít ostatním příkladem?

Mně osobně se líbí někteří moderátoři České televize, Jakub Železný, Václav Moravec. Dobře se obléká Andrej Babiš a mám rád i osobitý styl pane Schwarzenberga.

Foto: Archiv Petra Buchera