-->

SFS: Na nádraží pro nádraží

Na nástupiště přijížděly vlaky, vycházeli z nich všichni možní lidé a pár metrů od nich se procházely modely čtyř nadějných návrhářů. Letošnímu ročníku Shooting Fashion Stars se povedlo nejen zapojit náhodné kolemjdoucí do módního dění, dokázal také představit kolekce, do kterých by se mohl kdokoliv z nich obléknout.

Jestli byl výběr lokace Masarykova nádraží náhodný, nebo se odvíjel od vybraných designérů, nevím. V každém případě se organizátorům povedla jedinečná věc, jakési dvě za cenu jednoho – propojit různorodé publikum, stejně jako mu ukázat mladou dravost v kombinaci s nositelností, která by padla každému z pozvaných hostů i z náhodných diváků.

Pro módou posedlé

Obléknout módní nadšence by mohla Monika Přikrylová. Ve svém prohlášení předem avizovala, že se snažila převést mongolské tradice do současného odívání. A vskutku – tendence světa asijské avantgardy zachytila více než přesně.

Monika nabídla zamotané drapérie, výrazné vršky s vlajícími vlákny evokujícími vlasy, pro experimentátorky pak i stejný postup využívající pokrývky hlavy. Moderní módu milujícím pánům se pak určitě zalíbí sukně, legíny, ale i prostý bomber.

Právě ona pánská bunda reprezentovala jednu ze zastávek ve městě nositelnosti, kde se studentka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně dokázala zarazit i přes výhybky směřující k extrémnostem. Na dalších stanicích objevila delší i kratší kolové sukně či svetry, přičemž na Masarykovo nádraží už dorazila s kompletní vyváženou kolekcí.

Pro zaměstnané ženy

Jakoukoliv na vlak spěchající ženu by svými modely uspokojil Pavel Berky. Bývalý student VŠUP sice předem řekl, že ze svého romského původu vytěží pouze „kostry a siluety, které transformuje do současnosti“, ale inspirace nebyla nakonec ani zdaleka tak silná jako výsledný dojem z pohodlnosti přizpůsobivé jakémukoliv nabytému pracovnímu režimu.

Padnoucí kalhoty, košile i střihově zajímavé kabáty v růžových a červených odstínech na eleganci ztratily snad jen nedokonalým zpracováním. Myšlenka byla skvělá, neodstřihnuté nitě jí ale ublížily.

Pro každého muže

Mirka Horká a Štěpán Růžička ukradli pozornost všech mužů. Doslova všech. Pro mladší a nadšenější připravilo duo kombinézy, široké kraťasy i svetr s krátkými rukávy. Pro starší a sebevědomější perfekcionisticky ušili kalhoty, saka i kabáty.

Kolekce, která měla svým charakterem vyplnit mezeru mezi dějstvími Čechovovy hry Racek, vyplňuje i jakousi díru na trhu. Jiný viditelný pánský návrhář, Pavel Ivančic, na Designblok Premier Fashion Week prezentoval strohou eleganci. Mirka se Štěpánem do oběhu přidávají syrovost hrubé kůže i nenablýskaný lesk materiálů dalších.

Jejich řadu by využil jakýkoliv český muž, který ocení detaily – tleskám složenému trojúhelníčku na liště zadních kapes u kalhot i rozparku na rukávu a v dolním kraji, který se namísto běžného překrývání stranami celý otevíral jako harmonika. Ani českému muži by snad nemohla vadit absence jedné klopy u pláště, protože i bez ní působil celistvě.

Pro pohádkové bytosti

Sochy Olbrama Zoubka mi jako podnět k vytvoření nové řady Lucie Králové sedí bezchybně. Křehkost, která z nich čiší, není zapříčiněna jen jejich fyzickou tenkostí. Jsou to i výrazy v obličejích a pózy, do nichž je Zoubek modeloval.

Lucie si od známého českého sochaře vzala strukturu i barevnost, tedy modrou, šedou a zlatou, s nimiž ještě podtrhla jemnost a jakousi nevýraznost, které však osobitost dodá sama nositelka. Éterickou jemnost šifonu pro víly v kolekci střídala tvrdost skulpturálního modelování plisování. Někde siluetu definovala Lucie sama, průhlednost nechávala pracovat samotné tělo.

Kolekce má velký komerční potenciál. I přes „showstoppery“, kterými oplývala i řada Moniky Přikrylové, v ní totiž většinu tvoří snadno využitelné šaty, a to jak na nošení denní, tak i večerní. Za všechny můžu jmenovat například na mole poslední dlouhou plisovanou sukni, která se dá skvěle zkombinovat s výraznějším kouskem, stejně jako obléci tak, aby působila jako samostatný skvost.

Pro potěšení oka

Přídavek v podobě hosta Dagmar Kestner byl chodící výstavou, tedy kulturním zážitkem pro cestující i slast z krejčoviny pro zasvěcené. Zaplétané proužky kůže z velké dálky vyvolaly efekt díky vytvořeným objemům, z blízkého zkoumání pak těšily detaily propracování.

I když byl zahraniční host dobrou volbou, nakonec se nevyrovnal nastupujícím Čechům. Radost z toho, kolik talentů tato země má, nemohla Dagmar Kestner překonat.

Trochu jiné Shooting Fashion Stars

Kdo zaregistroval minulý ročník, mohl si všimnout rozdílu očividného během celého čtvrtečního večera. Namísto kovových brnění, hrou s anatomií, přeměny ženy v havrana i mužů v třásních, se prezentovaly čtyři soubory, které namísto velké show vsadily na balanc. Pro mě a určitě i řadu dalších to byla příjemná změna a také dokonalá odpověď na všechny pochybnosti o tom, že začínající návrháři příliš koketují s výtvarnou stránkou oděvu. 

Ať už jste byli přímo na místě, nebo jste sledovali online přenos na Iconiq, určitě už máte vytipované své oblíbence. Doufám tedy, že se během víkendu potkáme v doprovodných showroomech. Ale pospěšte si – brzy nebude z čeho vybírat.

Na Iconiq.cz jste mohli celou přehlídku sledovat živě. Přenosovou infrastrukturu pro přenos nejen live videa a připojení k Internetu odkudkoliv poskytl Simac Technik ČR a.s, www.simac.cz

Foto: Kamila Písaříková