Nedávno obnovená značka Elsy Schiaparelli i dům Vionnet, který v nové podobě funguje již od roku 2007, své couture kolekce již předvedli na posledním – červnovém – módním týdnu v Paříži.

Jenže za Schiaparelli proběhla pouze výstava a nestvořil ji aktuální kreativní ředitel Marco Zanini (ex-Rochas), nýbrž legendární Christian Lacroix. Přehlídka demi-couture neboli levnější, přesto stejně kvalitní vysoké krejčoviny od francouzské značky Vionnet zase vznikla pod taktovkou kreativní ředitelky ready-to-wear Gogy Ahkenazi. Teprve před pár dny přišlo oznámení, že demi-couture řadu přebral uznávaný designér Hussein Chalayan, konceptualista s vlastním dvacetiletým brandem

A tak se opět na obě přehlídky čekalo s nejvyššími nadějemi. Prezentace Schiaparelli odstartovala druhý den celého fashion weeku a nepřišly se na ní podívat pouze celebrity, ale také návrháři jako Jean Paul Gaultier nebo Pierpaolo Piccioli a Maria Grazia Chiuri, dvojice značky Valentino.

Marco Zanini se rozhodl slepě nevykrádat všechny odkazy, které surrealistická Elsa zanechala. Namísto toho chtěl vystihnout pouze její humor a zdánlivě nekombinovatelné kombinace – celkovou nesourodostí vlivů a inspirací počínaje a spojením dlouhé róby s koženými pantofli konče. Přes skvělé momenty všechna ta nahodilost bohužel místy působí jako bezradný guláš. Uvidíme, jak Zanini rozlišné ingredience zamíchá příště.

Dostupnější couture, dostupnější koncept

To koncept Husseina Chalayana pro tradiční dům Vionnet je ucelenější. Nijak nevychází z rozehrané partie, kterou na svém poli ready-to-wear hraje Goga Ashkenazi a také příliš nevykrádá historii tohoto uznávaného brandu. Půjčuje si pouze technologii šikmého stříhání, vrstvení a plisování, s nimiž zakladatelka domu Madeleine Vionnet okouzlila ženy ve dvacátých letech minulého století.

Přidaná hodnota Husseina Chalayna, jakýsi vlastní element, který protíná naskrz celou řadu, je motiv elektroniky, drátů a tištěných spojů – v konkrétní formě se objevuje na místě šperků. „Šneci“ vytvoření pomocí vrstvení poloprůhledných materiálů vychází z ideje točitého schodiště. Potisk a výšivka, která zdobí několik posledních tužších modelů evokujících samurajská kimona, jsou odvozeny z technologických značek a nákresů, a ctí tak práci všech zručných krejčí.

Chalayanovi se podařilo sestavit zapamatelnou konceptuální kolekci, jejíž hluboké myšlenky a silné nápady nijak nenarušují nositelnost, kterou navíc podporuje cenová dostupnost. Podle oficiálních zdrojů by se měly šaty pohybovat v cenové relaci od 10 do 30 tisíc liber.

Foto: WWD