Módní průmysl. Továrna na sny a taky mindráky. Jen málo, co nás dokáže tak znejistit a nabourat naše sebevědomí, jako dokonalé oblečení na dokonalých lidech, kteří se zdají nám “běžným” lidem tak vzdálení.

Móda působí nepřístupně a elitářsky. Jako kdyby byla určena jen pro vyvolené. Všichni, co v módním průmyslu pracují, jsou (alespoň jak se zdá) krásní, hubení a stále šťastní. Snídají jedině chia puding nebo acai bowl. Pětkrát týdně cvičí pilates a sedmkrát týdně běhají 12 kilometrů.

Většina z nás ale podobné dokonalosti nedosahuje. Lépe řečeno, nikdo ji nedosahuje. Ani modelky a herečky z Instagramu.

Už kolikrát jsem slyšela stížnosti na to, jak by ta a ta či ten a ten rádi nosili nejnovější trendy (“Ten kloubouk je skvělej, ale já ho neumím nosit.”) ale nikdy to neudělají. Většina z nás, i když se o módu moc nezajímá, tak trochu tuší, co bychom vlastně měli nosit, abychom byli trendy. Vidíme to všude okolo. Na Instagramu, v časopisech, televizi. Trochu se ale bojíme si ony trendy opravdu obléct a vyjít v nich na ulici.

Také trpíte na “tohle já ale neumím nosit” syndrom?

Nejste v tom sama. Trpí jím většina z nás. Ano, taky mám někdy chuť vzít si crop top a cool brandové tepláky stejně tak, jako je nosí Kendall Jenner, nejspíš to ale nikdy neudělám. Proč?

Je to otázka sebevědomí? Exhibicionismu? Nebo  narcisismu?

To první bude nejspíš správně. Většina z nás se totiž bojí buď odsouzení od ostatních (“Takhle to ale nikdo ve škole nenosí!”) a taky nechápavých pohledů nebo otázek (“Ty máš jako pod těma šatama džíny?”), taky máme pocit, že nám to vlastně ani nesluší (“Vypadám v tom blbě.” nebo “Na to nemám nohy.”).

Poznáváte se? Také máte pocit, že vzít si mom džíny do práce byste prostě nemohla ani za tisíc let?

Oblečení by měla být  zábava. Nic není špatně. Noste to, co se vám líbí, a noste to hlavně hrdě a sebevědomě. A také buďte tolerantnější k módním experimentům ostatních.

Nekoukejte se na tu holku v metru, co má na sobě boty na platformě. Ať si přeci každý nosí to, v čem s cítí dobře. Jedině tak si (v našich věčně kritických krajích) vytvoříme prostředí, ve kterém se budeme cítit mnohem svobodnější a budeme v otázkách módy trochu odvázanější.

A hlavně, strach z módy určitě není třeba mít. Nikdo jí totiž vlastně pořádně nerozumí. Ne, ani Anna Wintour. Móda je demokratická a měla by sloužit všem. Takže se řiďte vlastním úsudkem, kupte si ten červený baret a běžte v něm ven a ať vás ani na chvilku nenapadne, cítit se nepatřičně.

Že nevypadáte jako Kate Moss? No a co? Víte, co se říká:  Že i ženy z časopisu by chtěly vypadat, jako žena z časopisu.

Pojďme to nebrat moc vážně. Přemýšlejme o tom, co nosíme, ale zase ne moc. Když se vám něco líbí, noste to. Zkoušejte trendy, je to zábava.