Nemusí nám ani tikat biologické hodiny, abychom netoužily po někom, s kým prožít zbytek života, nebo alespoň kousek. Dříve to byl někdo, kdo nás bude mít rád, snese nám modré z nebe, přinese květiny, udělá snídani. Posupem času se někdy naše přání smrskávají pouze do “bude mít rád a přinese květinu na narozeniny”, je to ale tak správně?

Hlavně nezávazně

Sex. Nedílná součást lidského života. Myslíme na něj, představujeme si ho, máme ho, v lepším případě. V tom horším na něj jenom myslíme a představujeme si ho. Čím víc, tím víc ho chceme. Někdy tak moc, že ten kluk u baru, co se tak hezky usmívá se stane naší obětí, aby ukojil naše tužby. Ale je to on vedle koho se chceme dalších dvacet let a víc probouzet ráno v posteli? Možná, ale spíš ne. Možná, že ten vedle koho se chceme probouzet stojí na opačném konci místnosti v rohu, nebo ještě nestihl vejít do baru. Každopádně se na něj vyplatí počkat, i když to možná znamená obětovat naše krátkodobé tužby čekání na “toho pravého”.

“…kterou milujeme takovou, jaká je.”

Když Mark Darcy v prvním díle Bridget Jones pozvedne skleničku na počest Bridget, všechny jsme si povzdechly. Mít někoho, kdo nás miluje bezpodmíněčně a pro takové, jaké opravdu jsme.

Každý máme problémy, někdy o nich ani nevíme, ale každý je máme. Může to být složitý vztah s rodiči, nedůvěra po zlomeném srdci, noční můry z dětství. Dříve nebo později vyjdou na povrch a ve dvou je jednodušší je zvládnout. Jenže pokud vedle sebe máte někoho, komu se do toho zrovna nechce, zbavte se ho. Budete mít o problém míň.

“Nemám rád pizzu, ale můžeme si dát burger.”

Vy nemáte ráda burgery, ale po vzájemném kompromisu se dohodnete na lasagních. Můžete se domluvit na barvě koberce, jídle, novém autě nebo na společné dovolené. Pokud ale nesdílíte stejné životní hodnoty a nemáte podobný názor, těžko spolu vydržíte do konce života. Možná se totiž dřív zabijete. To že s někým nesdílíté stejné hodnoty neznamená, že je ultimátně špatný. Jen je špatný zrovna pro vás.

Strach má velké oči

“Dnešní rozvodovost je XY %…”

“Už by sis měla někoho najít, jinak skončíš sama.”

Všechny tyto věci jsou řečeny ve strachu. Strach je negativní emoce, ale co takhle vybrat si důvěru? Doufání v to nejlepší, v tom nejvíc pozitivním smyslu. Na světě jsou miliony svobodných lidí. Proč skončit s někým o kom víte, že není ten pravý ze strachu, že už nikdo lepší nepřijde? Možná, že jste ještě ani nikoho neměla šanci potkat. Možná, že na vás čeká v knihovně v New Yorku, možná na pláži v Austrálii nebo v nově otevřené kavárně za rohem, kde jste ještě nebyla. Běžte se tam podívat. Třeba tam je.

Po žebříčku nahoru

“Nejdůležitější je pro mne práce.” Pokud vám někdo řekne, že nejdůležitější je pro něj cokoli jiného než vy, proč s ním trávit čas? Proč čekat, až zavolá, když si zrovna vzpomene v noci až bude ležet sám v posteli? Lidé si dělají čas na to, co je pro ně důležité. Proč si tedy dělat čas na někoho, kdo si ho neudělá? Na někoho, kdo vás ve svém prioritním žebříčku má až u země? Pokud se vám ten kluk z baru ozve po třech dnech protože zrovna “opravoval auto”, očividně nejste jeho priorita a očividně to nebude fungovat. Ale to nevadí, jak už bylo napsáno. Na světě je spousta lidí a určitě někdo, kdo vás bude mít v žebříčku až úplně nahoře.

“Chtěla bych muzikanta, ale spokojím se i s kuchařem.”

Není nic špatného na tom, chtít muzikanta. Není nic špatného na tom, chtít někoho, kdo má vystudovanou školu, stabilní práci, hezký úsměv a bystrou mysl. Nebo někoho, kdo umí uvařit. Každý chce něco jiného, každý má jiné standardy a všechny jsou správně. Všechny jsou totiž vaše. Jen proto, že vám někdo řekne: “Možná ještě nikoho nemáš, protože máš moc velká očekávání”, znamená to, že najednou zahodíme všechny naše představy a přání?

Možná, že než se plácat ze vztahu do vztahu se vyplatí chvíli počkat. Na někoho, kdo vás bude mít rád takovou jaká jste, kdo sdílí stejné životní hodnoty, kdo vás udělá svou prioritou a kdo naplaní všechna vaše očekávání. Svět je veliký a o náhody tu není nouze.