Wangova vyhovující Balenciaga

/ Redakce

Největší kauza konce minulého roku konečně dospěla k rozřešení. Alexander Wang ukázal v Paříži světu, jak to vidí s tradičním francouzským domem. Přestože nedošlo k naplnění obav z Wangovy nesoudnosti, nestal se ani zázrak v podobě dech beroucího dojmu. Sic je to Balenciaga, je to průměrná Balenciaga.

Americký miláček Alexander Wang nahradil ve francouzském domě Nicolase Ghesquièra, návrháře, s jehož jménem se pojí 15letá historie překypující vysoce uměleckými kolekcemi.  Ghesquière stojí za tím, že Balenciaga byla na každém módním týdnu jednou z nejsledovanějších a její směr patřil vždy k tomu ukazujícímu správnou, ovšem ne ústřední, cestu.

Rozhodnutí, že francouzský návrhář brand opustí, přišlo z čista jasna, stejně jako oznámení vítězného kandidáta do jeho ředitelského křesla. Stal se jím Alexander Wang, jenž v okamžiku zvolení rozdělil módní společnost na dvě poloviny – na tu, která se těší z přínosu krále ležérnosti, a na tu, která se obává necitlivého nasazení teplákoviny.

Naštěstí tepláky i trika nechal Wang v New Yorku a do Paříže přivezl pouze materiály vhodné do současně zdvořilého šatníku. O střizích se rozhodoval v archivech, rozhodně měl v úmyslu zůstat „doma“. „Chtěl jsem začít tím, že se vrátím zpátky ke kořenům,“ řekl Američan po přehlídce. Povedlo se, zakulacená kolekce se pohybuje někde v meziprostoru dějin a dneška.

O Wangově newyorské prezentaci stejnojmenné značky se mluvilo jako o předzvěsti, což se ukázalo jako tvrzení pravdivé. Můžeme mluvit o stejném barevném protikladu tmavé a světlé, o práci se záhyby, kulatých ramenech a nakonec i o textuře, jež v obou případech, ale pokaždé jinak, na první pohled evokuje rozpraskání. U kolekce pro Balenciagu se pak navíc objevil i jakýsi vzor struktury připomínající sběratelské acháty.

Z řady se samozřejmě vytratila Ghesquièrova ostrost. Americký návrhář sice skládal některé textilie jako origami, ale přehyb není nikdy zažehlen tak, aby evokoval břitvu, čímž se navíc v náznaku projevil Wangův sklon k vzdušnosti. Pro Balenciagu charakteristická tvrdost tak nezmizela – naopak, vedle skládaček ji podporuje i dostatečná výztuž.

Wang si Balenciagu přizpůsobil, aniž by jí ublížil, a navíc ukázal velký cit pro design s mantinely. Ovšem přes všechny klady mixu vytříbenosti s nenuceností i působivé závěrečné modely, zimní řada zůstává ve srovnání s Ghesquièrovými kreacemi v průměru, který se stane novým standardem až s postupně přibývajícími kolekcemi.