Lekce historie: Belle Époque

/ Monika Kolářová

Francouzský výraz Belle Époque se volně překládá jako období krásných časů, charakterizuje léta 1890 – 1914, tedy období konce impresionismu a rozmachu secese. Konkrétně rok 1900 znamenal pro vysokou krejčovinu zlomový okamžik díky světové výstavě pořádané v Paříži.

Ideál ženy charakterizuje tzv. femme fatale, žena štíhlá, majetná, s vyčesanými vlasy, světlou pletí a esovitým držením těla. Její šaty jsou pompézní, zdobené pomocí různých výšivek a aplikací a nejčastěji mají barvu pastelových tónů v odstínu květin.

Začátek 20. století charakterizují šaty komplikovaných střihů a zpracování, vznikají kombinací různých materiálů, velice oblíbenou se stává irská paličkovaná krajka. Dává se přednost vrstvení, šifonu, tylu a také perličkám a korálkům.

Nenosí se ale pouze šaty, naprostou novinkou jsou vzdušné halenky doplněné o dlouhou sukni různého typu. V Anglii (salonu Redfern a Creed) vzniká kostým, vyrobený nejčastěji z tvídu, který je určený především na dopolední nošení. Jedním z dominantních prvků se také stává zdobený klobouk, často doplněný o kožešinu a neméně oblíbený slamáček, který byl často k vidění na ženách při sportu.

Do popředí se – i díky probíhajícím dostihům a zaoceánským plavbám – dostávají pařížští návrháři haute couture – Jean Philippe Worth, který dokázal šaty více zploštit, ozdobil je rostlinnými motivy, výšivkami a motýly. Jacques Doucet navrhoval pro změnu šaty éterické, poloprůhledné, často doplněné o krajku, díky čemuž si ho oblíbily milovnice večerních rób po celém světě. Jeanne Paquin se soustředil na dramatické barvy (malinovou, tmavě modrou) a bohaté aplikace.

Příští, již pátá přednáška z cyklu Móda 20. století se uskuteční 21. října v Moravské galerii v Brně a bude se věnovat Antimódě přelomu 19. a 20. století.

Foto: Pinterest.com