Sledování youtuberů má své klady, ale i zápory

/ Michaela Hošková Foto: Profimedia

Youtubeři se v poslední době stali naprostým fenoménem, o kterém slyšíme na každém kroku. Je to snadný způsob vydělávání peněz, snadný způsob ovlivňování lidí, ale rovněž snadný způsob, jak se stát závislým nebo snadný způsob, jak mladší generaci zcela “zmagořit”.

Vývoj technologií nijak nezastavíme. Můžeme neustále něco kritizovat, ale to je asi to jediné, co s tím naděláme. Jako matka dvou dětí školou povinných mám s youtubery čerstvé zkušenosti a ve většině případů bohužel ne moc pozitivní. Nicméně, nechci patřit mezi ty matky, které vše jen zakazují, tak jsem se na současný fenomén podívala z obou stran. A jako vše, i youtubeři mají své klady a zápory.

Wikipedia youtubery popisuje: “Youtuber je osoba, která na internetovém serveru YouTube nahrává videa, ale také dlouhodobě sleduje nahrávky ostatních”. Youtubeři jsou rozdělováni do několika kategorií. Vlogger – ten točí videa na různá témata a vtipně je komentuje, glosuje nebo paroduje. Let´s player – komentuje a přidává své poznámky a hlášky k hraní počítačových her. Beauty youtuberky – jsou to většinou dívky, které experimentují s kosmetikou a líčením. Prankster – točí tzv. pranky, kde zkouší vtipným způsobem nějak nachytat ostatní osoby anebo provádějí různé sociální experimenty. Stand-up comedy – natáčí videa přes livestream a baví lidi online, hraje hry, povídá příběhy ze svého života (většinou vtipné) a nahrává je na svůj YouTube kanál.

Striktně zakazovat sledování youtuberů svým dětem nemohu. Pořekadlo, zakázané ovoce nejvíce chutná, platí u každé generace v každé době. Snažím se s nimi o této zálibě diskutovat a sledovat, co sledují oni. Snažím se jim dávat mantinely, snažím se jim radit, co je vhodné sledovat a co nikoli. Je to asi jediná cesta, jak udržet se současnou dětskou a pubertální generací krok a neztratit autoritu, ale zůstat rodičem se zdravým rozumem.

Je důležité si najít čas a s dítětem chvíli sledovat, na co se kouká a mluvit s ním o tom. Občas se i já pobavím s beauty youtuberkami a některým vychytávkám i fandím. Dcera navíc miluje sledovat youtuberku, která vytváří příběhy s koňmi. Občas bych pár věcí vypípala, ale to bych nemohla chodit ani na dětské hřiště před školou.

Pro mě osobně jsou youtubeři velkým nebezpečím pro mého syna trpícího poruchou autistického spektra. Často a rád sleduje na youtube londýnské metro. Bohužel občas se dostane na videa, ve kterých jeden z youtuberů (prankster) radí, jak se chovat k autistům stylem schovávání do krabic, na které maluje “vtipné” obličeje apod. Po zhlédnutí takového videa trvalo dlouho, než syn dokázal vzít iPad zpět do rukou. Právě prankster znamená hrozbu nejen pro děti s určitým postižením, ale i pro zdravé děti, které si se zesměšňováním ostatních neví rady nebo ho začnou dokonce praktikovat, a tak není divu, že šikana ve školách opět značně narostla.

Pro rodiče je často velmi obtížné najít určitá pozitiva, která v sobě youtubeři ukrývají. Dle psychologů za touto činností stojí především touha po seberealizaci, touha po úspěchu, touha po obdivu. Je snadné si právě tohle snadno a rychle získat pomocí internetu konkrétně youtube. Jen děti nesmí číst diskuze, které málokdy bývají pozitivní pod daným videem. I zde jsou však velká rizika. Opět jako pro matku je těžké skousnout slova tipu, proč se mám učit, když si můžu snadno vydělat peníze točením videí, proč nemůžu jíst kila čokolády, když být tlustý znamená být úspěšný, proč nemám všechny koně jako holka ve videu, a tak by šlo pokračovat dále.

Jediná obrana je optimalizace času stráveným na youtube, sledování toho, co dítě zajímá, trávit s ním čas a hlavně mluvit. Možná mu zase budeme my rodiče připadat zajímavější než ulítlí youtubeři, kteří neví, co už by vymysleli.