Znamená konec léta “konec života”?

/ Nikola Páleníčková Foto: Pinterest

Známe to asi všichni, přichází konec června, atmosféra ve městě a v práci se uvolňuje. Slunce proniká žaluziemi kanceláře a všichni řeší, kam okolo červencových svátků pojedou. Kdo se sejde s kým ve Varech, jestli jsou pláže na Sardinii přeplněné, do kterého parku se jít válet, případně kam vzít děti na zmrzlinu. S koncem srpna jakoby všechny tyto věci zmizely ve stresu z nového školního roku. Proč přelom tohoto období tak prožíváme, a to i když už dávno nejsme školou povinní?

Když jsem chodila na základní školu první týden jsme téměř každou hodinu trávili sdělováním dojmů z prázdnin. Ačkoliv dnes žákem již nejsem a své dojmy nemusím kreslit, psát nebo přednášet před třídou třiceti dalších lidí, sdělování prázdinových zážitků ovšem přetrvává. Najednou se z nich ale ve shonu “běžného života” stává dávná vzpomínka na něco, co “bylo fajn”.

Jenže proč brát prázdniny jako jediné období v roce, snad kromě Vánoc, kdy můžeme být doopravdy šťastní a svobodní? Platí nám snad zaměstnavatelé za celoroční stres? Chodíme do práce proto, aby se nám pak celý rok stýskalo po létě?

Možná, že je to počasím, necháváme se ovlivňovat vnějšími faktory, které působí na naši náladu a celkové rozpoložení. I tak je ale možné užívat si přece i během roku. Třeba by stačilo, abychom si tu letní náladu vzali s sebou, nebo si na ní alespoň vzpomněli.

Cestovat se dá i pohodlně během roku. Eurovíkendy jsou ideální příležitostí k vytržení z reality. Stačí jen na chvíli zastavit a najít ten správný čas. Světové destinace nikdy nebyly snáze na dohled, než je tomu teď. Ceny letenek pravidelně rapidně zlevňují, cestování je obecně více dostupné a kromě klasického hotelu stojí za to vyzkoušet i alternativní Airbnb, které může být i mnohem pohodlnější a zábavnější.

Do parku si už asi během listopadu na deku nesedneme, ale setkání s přáteli v teple domova si užít můžeme. Co si takhle zahrát třena na koncept “Prostřeno“? Každý týden večeřet u někoho jiného. Odhodit stres a povinnosti za hlavu a jen se smát nad tím, jak váš kamarád splnil “úkol týdne”.

Hodit stres za hlavu. To je asi to hlavní. Pokud končíte v práci v šest, proč si číst emaily do desíti, pokud se nejedná vyloženě o krajní situaci. Proč se stresovat tím, co bude zítra, když víno chutná nejlíp právě po celodenním shonu.

Proč jen vzpomínat na dovolenou místo toho, abychom ji dál trochu žili?