-->

Co si dneska vezmete na sebe?

/ Monika Kolářová

Milovnice šatů a sukní Maruška Václavová vede úspěšnou facebookovou stránku Co si dneska vezmu na sebe, kterou si oblíbily stovky módních fanoušků. Sympatická slečna fotí téměř každý den své originální outfity, které jsou pro mnohé slečny i dámy hodnotnou inspirací.

Maruško, můžeš se nám, prosím, v krátkosti představit?

Jmenuji se Maruška Václavová, je mi 23 let, mám zrzavé vlasy a ráda se oblékám. Někdy se dokážu převléct třeba i třikrát denně a neustále řeším otázku – co si dneska vezmu na sebe :) Samozřejmě také pracuji, hlavně v oblasti sociálních sítí a nově jsem se stala členkou Dyzajn Márket týmu.

Vím o tobě, že ses narodila mimo Českou republiku a poměrně hodně cestuješ.

Ano, narodila jsem se v hlavním městě Španělska – Madridu. Na Pyrenejském poloostrově jsem strávila celkem 7 let, polovinu v Barceloně a půlku právě v Madridu. Jinak co se cestování týče, naposledy jsem byla v Bratislavě, kde se otevíral Melissa White Island. Jelikož jsou Melissy mé nejoblíbenější boty, tak jsem tam samozřejmě nemohla chybět. Jinak cestuji hlavně do Madridu, kde stále žije můj táta. Občas letím do Anglie a nyní se chystám do Berlína a později na cestu lodí na sever.

Odkdy se více zajímáš o módu, vzpomeneš si ještě?

Módu jsem řešila vždycky a byl to se mnou kříž, než se někam šlo, převlékala jsem se a převlékala. Moje rodiče to muselo určitě hodně štvát :) Po maturitě jsem ale začala pracovat – moje první brigáda byla na recepci, a jelikož tam občas nebylo co dělat, což se klidně veřejně přiznám, tak jsem si sjížděla internet a hlavně i Facebook, kde jsem objevila Proti módní šedi v českých ulicích, kam jsem začala posílat mé tipy na Fler tvůrce atd. Jelikož jsem byla dost intenzivní pisatel, tak mě pak Vítek Miština a Klára Honzíková oslovili, jestli bych nechtěla být správcem, na což jsem kývla. Pak jsem ale po nějaké době odešla a založila si vlastní stránku.

Vedeš módní blog, ale úspěch sis získala především díky Facebooku. Jak tě napadlo vydat se tak trochu jinou dráhou než „klasické“ módní bloggerky? S kým na stránce spolupracuješ?

Blog vlastně ani tak moc nevedu. Mám sice stránky Co si dneska vezmu na sebe, kam píši nějaké větší recenze, články atd. Jinak 90% obsahu věnuji právě své stránce na Facebooku, je to nejrychlejší informační a sdělovací kanál. Vyfotím se na telefon, nahraji foto a je to na Facebooku. Samozřejmě je to na úkor kvalitnějších fotek, to uznávám, ale myslím si, že to funguje dobře.

Jinak mě k tomu právě vedlo to, že jsem neměla – až doteď – kvalitní foťák – neboť jsem všechno utratila za oblečení, boty; fotit na blog outfity na telefon mi přišlo dost nevhodné. Na stránce jsem spolupracovala s Janou Jane Bond. Jana ovšem každým dnem čeká narození potomka, navíc otevřela obchůdek Jane Bond Special, je s ním takové práce, že na to fotit se a nahrávat opravdu nemá čas. Ale obrovský dík patří právě Janě, že mi ze začátku pomáhala, Jani díky!

Dnes jsi známá především za osvětu ženských skříní, co se týká šatů a sukní. Jaké kousky máš sama v oblibě a kolik čítá tvá sbírka šatů?

Ráda bych, kdyby tato osvěta byla úspěšná, zatím se to jeví tak, že i holky, které mě sledují, docela šaty a sukně nosí a to mi dělá obrovskou radost. Hlavně když mi napíšou, že si díky mně pořídily třeba troje šaty, a že se v nich cítí více žensky. Sama mám ráda kousky, které se dají jednoduše kombinovat. Tj. třeba šaty s kytičkami, ptáčky, vzory a k tomu už jen jednoduchá kabelka a boty. Nebo naopak, hodně výrazná a barevná kabelka od Lusindy a k ní už jen doladit jednobarevné šaty/sukně a tričko/top/body.

Co se čísla týče, to je taková klasická otázka opředená tajemstvím :) šatů bude tak ke stovce, možná více. Sukní bude tak čtyřicet? Ale nejsem si tím opravdu jistá a nevím, jestli to vůbec někdy budu počítat.

Jaké spolupráce ti takto obrovský zájem o módu a také neustále rostoucí počet fanoušků přinesl?

Přineslo to určitě spoustu holek, které se nebojí vzít si na sebe právě sukně a šaty. Jsou to třeba slečny, které nosí jen kalhoty a pak si obléknou právě nádherně padnoucí šaty a najednou se vidí jinak – líbí se samy sobě, sebevědomí (v té zdravé míře) roste a chlapi se otáčejí :) A mě tohle přináší spoustu radosti.
Také mi to přineslo spolupráci s různými značkami, např. Bella Brutta, Zoot, Lindex, Topshop, MumRay, Lusinda, Akari, Daya, Toni and Guy Hair Meet Wardrobe a mnoho dalších, kteří mi dávají ceny do soutěží a já tak můžu dělat radost dalším lidem.

Také ses účastnila London fashion weeku, jaký to pro tebe byl zážitek?

Největší zážitek byl, když mi řekli, že pojedu, to jsem nevěřila vlastním očím a uším. Normálně moc nebrečím, ale v ten moment, kdy jsem ze schůzky odcházela, jsem doslova řvala celou dobu.
Pak přišel den D a hodina H a brzy ráno se letělo do Londýna. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, nespala jsem celou noc, byla jsem strašně nervózní, nejedla jsem a vypadala jsem, pravděpodobně, jak strašidlo. Byli jsme tam ale skvělá parta, byla navázána krásná přátelství a viděla jsem, jak se vše odehrává v backstage. Tj. líčení modelek, česání, fitting, zkoušky. Celé týmy se na to chystají několik hodin dopředu a pak je 10 minut přehlídka a jde se domů. Nejvíce mě fascinovalo, jak se modelkám líčily i prsty u rukou. Další zážitek byl, že jsem stála asi metr od Anny Wintour, která si na přehlídku Matthewa Williamsona sundala brýle a dokonce se i usmívala. Pak jsem taky stála asi dva metry od nádherné Cary Delevigne, kterou líčili na přehlídku. Překvapilo mě, jak je Cara drobounká, ale moc krásná a milá. A nejlepší zážitek byl, že jsem si mohla od Jany Mutňanské půjčit kamínky osázený mikrofon Fashion TV a říci onu větu „I love fashion TV“.

Existují i stinné stránky tohoto koníčku, např. co se týká kritiky na sociálních sítích?

Asi takhle, skoro šesti tisícům lidí se nikdy nezavděčíte, takže vždycky bude někdo, kdo vás dost nevybíravým způsobem zkritizuje. Což ale není výsada jen sociálních sítí, ale i blogů a webů s povolenou diskuzí. Ale kritika je také reakce a člověk se nad tím může zamyslet a sám si zvážit, vzít si z toho něco, nebo si z toho naopak nedělat nic.

Dokážeš vybrat nejoblíbenější kousek ve tvém šatníku?

Asi mi nebudete věřit, ale miluji tričko, které dovezla babička mojí mámě kdysi za hlubokých dob socialismu z Bulharska. To tričko je asi milionkrát prané, je z bílé tlustší bavlny a je neuvěřitelně pohodlné. Pokaždé, když se do něj obléknu, tak je mi prostě dobře a vím, že jsem doma, v bezpečí a nikdo na mě nemůže.

Co by si na sebe vzala Maruška, pokud by jí byl odepřen přístup k jejím šatům a sukním?

Asi by se omotala ručníkem nebo prostěradlem a udělala by z toho šaty alá antická bohyně :)

Na jaké kousky oblečení bychom měli podle tebe vsadit teď v létě?

Na léto doporučuji bavlnu a různé vzdušné látky, jako je len, hedvábí. Vyhněte se, pokud možno, umělotinám a 100% polyesteru, neboť se uvaříte a vaše kůže vám také nepoděkuje. Sama teď koketuji s maxi sukněmi a šaty. Jednu maxi sukni mám na cestě, možná teď už na poště, musím se podívat. Líbí se mi, jak vlaje při pohybu a ač je to kousek relativně vše zakrývající, tak si myslím, že je naopak velmi přitažlivý pro okolí. Jinak já sama jsem se dala na námořnické proužky, kotvy a lodě, jsem asi trošku ovlivněná tím, že na jednu takovou loďku jedu.

Co tě čeká v následujících týdnech?

V následujících týdnech mě čeká mediální podpora Dyzajn Márketu, který se uskuteční 3. srpna před Národním divadlem. Také tam organizuji šest módních přehlídek a doufám, že se vše povede. Pak asi i nějaká cesta za hranice ČR. Menší odpočívání, nic nedělání, nějaké to opalování, popíjení bublinek, stěhování a trávení času s mým(i) nejbližším(i). Určitě mě čeká i nějaké to natáčení.

Co bys ráda vzkázala našim čtenářům?

Vážení čtenáři Iconiq.cz! Moc děkuji za váš čas a za to, že jste to dočetli až sem! Ráda bych vás všechny pozvala na Dyzajn Márket, bude tam spousta návrhářů, doprovodného programu, módních přehlídek a budu tam i já a můj puntíkatý stůl. Zvu vás na kávu, přijďte si se mnou popovídat, ráda vás uvidím (a dámy samozřejmě ráda uvidím v sukních a v šatech!).“

Foto: Michael Tomeš