V 18. století se deštník využíval jen jako slunečník, aby chránil mléčnou pleť šlechtičen před slunečními paprsky. V 19. století se slunečník začal postupně měnit i na deštník, ale stále jen velice pomalu. Ve 20. století vstoupilo do módy opálení a slunečník zcela ustoupil do pozadí. Výrobci okamžitě využili dané situace a začali vyrábět nápadité modely deštníků. Nejdříve však deštník sloužil jen služebnictvu, jelikož panstvo jezdilo v kočárech a v dešti se rozhodně neprocházelo. Později přednosti deštníku objevila i vyšší vrstva společnosti. V roce 1926 vynalezl německý výrobce Hans Haupt skládací deštník, který ocenila řada žen. V polovině 50. let bylo povinné deštníky sladit s kloboukem, kabelkou a rukavicemi. Tak se z deštníku stal i módní doplněk. V 60. letech se od deštníků upustilo a dámy daly přednost lesklým plastovým plášťům. Výrobci rychle zareagovali a na trhu se objevil průhledný deštník futuristického vzhledu. Postupně deštníky získaly i praktičnost v podobě ohnuté rukojeti, takže se daly i zavěsit. I tak se výrobcům nepodařilo deštník uhájit jako módní doplněk, ale pouze jako potřebnou věc. Módní světové značky nyní nezahálí a například Burberry má svůj typický deštník, který představuje vysoký luxus.

Výroba deštníků již není jen strojovou, ale rovněž ruční záležitostí. Řemeslníků, kteří se touto ruční výrobou zabývají, je však minimum. Většina firem je, jak jinak než v Itálii. Jednou z nich je Ombrelli Maglia Francesco v Miláně, založena 1854. Motto této firmy je „dopřát si na každý úkon dost času a udělat všechno dobře a hned napoprvé“.

A z čeho se vlastně takový deštník skládá? Z látkového potahu, hole, drátěných pruhů, nýtů a kování. Především střih je skutečným uměním a správně střihnout látku na deštník představuje léta zkušeností. Ručně vyrobený deštník vás rozhodně nenechá zmoknout při prvním poryvu větru, který obvykle látku či dráty obyčejných deštníků poničí. Investovat do ručně zhotoveného deštníku se rozhodně vyplatí.

Foto: gucci.com; burberry.com