Marnivost je legální

/ Michaela Hošková

První polovina prázdnin je za námi a ta druhá se právě rozběhla. Děti jsou smutné a rodiče střihají metr. Venku jeden den panují tropická vedra srovnatelná s Egyptem a druhý den studená bouřka zaplaví lidem sklepy. Sanitky a hasiči jsou stále v jednom kole a lidé se trápí, co přijde příště.

A v těchto chvílích si mnoho z nás uvědomuje, jak mnoho věcí v životě je zcela zbytečných a zanedbatelných. Řada z nich to tvrdí právě o módě. Nedalo mi to se zamyslet nad tím, zda ti lidé mají na to právo odsuzovat ty, kteří módu milují s pracovním nebo jen vášnivým zapálením. A došla jsem k názoru, že nemají. Každého z nás v životě potká něco nepříjemného a nepředvídatelného s čím se musíme poprat, ale není třeba u toho někoho druhého odsuzovat.

Jedna z našich čtenářek, která nám zaslala přání “Hodně štěstí a prostoru místu, kde marnivost je legální!”. Ihned mě to inspirovalo k napsání dnešního editorialu. Já a mé redaktorky se nemáme za co stydět, že věnujeme své nasazení a lásku právě módě. Vytváříme on-line magazín, kam všichni mohou na okamžik utéct před denními starostmi, ostrým bulvárem a zprávami, které přináší jen katastrofické nehody a smutný osud Ivety Bartošové. Uvědomila jsem si, že právě Iconiq mně osobně umožnil utéct od starostí, které mě už řadu let provázejí. Prožila jsem tolik nepříjemných a zásadních věcí, které se mnoha lidem nestanou za celý život. Už devět let bojuji proti sudičkám, které stály u kolébky mého syna a do vínku mu daly hodně krkolomný start do života. Žiji v Černošicích, kde zasáhly povodně řadu lidí a jedné z nich jsme pomohli tím, že jsme jim darovali několik věcí a snažili je povzbudit, že bude líp. Oni však byli stateční a žádná slova útěchy nepotřebovali. Radovali se z toho, že lidé ještě nejsou lhostejní. Minulý týden jsem odvezla svou maminku na vážnou operaci a čekala, co se bude dít. A to je jen kapka toho, co jsem stihla prožít. Vždy, když jsem si sáhla na dno, nešla jsem do lékárny ani za psychiatrem, ale k počítači napsat další článek o “bezcenných” kabelkách, nepohodlných botách na vysokém podpatku nebo poslední kolekci mého oblíbence Michaela Korse a ráno vždy vstala a budila svého syna s tím, že dneska určitě bude ve škole kamarád, který jeho prapodivnou řeč určitě pochopí, protože jeho máma tomu stoprocentně věří a díky tomu věří i on sám.

Svetříky, botičky, kabelky, prsteny, parfémy, rudé rtěnky vám valící se vodu nezastaví, ani nemoc vašeho dítěte nevyléčí, ale na chvíli vám pomohou zapomenout a odreagovat se. Neodsuzujte lidi, kteří mají tuto vášeň marnotratně utrácet, ráno trávit hodinu v koupelně nebo svou kariéru zasvětit budování magazínu, který vás chce potěšit a ukázat, že v životě umí být i nějaká ta radost. Často to mohou být lidé, kteří dobře vědí, jak život umí být krutý a co je v něm to nejdůležitější. Je to jen jejich způsob, jak se s tím poprat.

Užívejte si druhé poloviny prázdnin. Koho čeká dovolená, ten ať si ji užije. Koho čeká už jen práce, ať nezoufá. Koho čeká něco nepříjemného, ať zůstane optimistou. A kdo hledá místo, kde marnivost je legální a čte tyto řádky, pak už to místo rozhodně našel.

Michaela Hošková, šéfredaktorka

PRV_0150[1] - Kopie

Foto: Grace´n´Glamour