Retro seriál: Úvodník

/ Michaela Hošková

Slovo retro nás v poslední době atakuje ze všech stran. Nějak jsem tomu nepřikládala patřičnou pozornost do doby, než můj manžel vyslovil své narozeninové přání.

Přál si Halabalův stolek tzv. pavouka. Po prosincové oslavě a předání splněného dárku jsem se najednou doma rozhlédla a zjistila, že se náš dům pomalu, ale jistě mění v černobílý film. Už mi tu najednou chyběl jen Oldřich Nový a jeho slova “zavřete oči, odcházím”. Když jsem pustila televizi, vyskočil na mě pořad České televize s názvem Retro. Zákonitě jsem o slovu retro začala přemýšlet. Proč je najednou tak populární? Proč se snažíme vracet do dob, o kterých jsme jako puberťáci mluvili s pohrdáním?

fotoInzerat_132939

Slovo “retro” pochází z latinské předpony retro, což znamená „zpět“ nebo“ v minulosti“. Pro označení něčeho slovem retro by se dle učebnic mělo jednat o produkt, styl, módu starou minimálně 15 nebo 20 let. Může představovat i nadčasovost či klasiku. Retro považujeme za kulturně zastaralý styl, za módu, kterou nosili naši rodiče či prarodiče, režim, který jsme cinkáním klíčů zlikvidovali nebo trend, který je stále funkční a my se ho snažíme renovovat. Výrobci, novináři a reklamní odborníci však slovo retro používají jen pro období vztahující se k 50. až 70. letům 20. století. Ze slova retro se tak stal kult, ikonická značka a pojem, který bude ovládat nadcházející sezonu.

Iconiq nemůže zůstat v pozadí, a tak dnešním úvodníkem vstoupíme do období, ve kterém vládla módní ikona Twiggy, šila módní návrhářka Biba (Barbara Hulanicki), Yves Saint Laurent představil světu hojně kopírované mondrianské šaty, ženy začaly hojně nosit kalhoty a muži podpatky. Ani technologie a design nelenily. Vznikl nový skládací telefon Grillo, fotoaparát Kodak Instamatic 33, psací stroj Valentine nebo ikonické křeslo slavného architekta Franka Gehryho Wiggle.

Twiggy

Twiggy

Zdaleka jsem nevyjmenovala všechny a všechno, co toto období světu dalo. Byla to doba, kdy jsem já tahala kačera a sledovala svou mamku, jak si večer ukládá paruku, kterou jsem jí později tajným hraním zničila a bílé lesklé boty na extra širokém podpatku, ve kterých se mnou šla na vítání občánků. V pubertě jsem se nad fotografií s kolébkou na Národním výboru smála. Říkala jsem si, jak mohla máma tak příšerné boty vůbec nosit. Dnes po nich toužím a lituji, že mamka nikdy na půdě nic dlouho neskladuje. Tolikrát mi za můj život řekla, že móda se stále vrací a já jen pohrdavě kroutila očima, že si nic tak strašného na sebe nikdy nevezmu. Doslova jsem nesnášela modely, do kterých mě jako dítě oblékala a to byla švadlena pravidelně odebírající tehdejší časopis Burda. O módě toho ví mnohem více než já. Ona tu dobu, ze které světoví módní návrháři nyní čerpají, osobně prožila. Pouzdrové minišaty s límečkem si sama ušila a kalhoty s dokonalými puky uměla perfektním žehlením uvést k dokonalosti. Její svatební krajkové minišaty by jí možná závidělo i duo italských návrhářů Dolce a Gabbana. Já bych je dnes tak ráda měla ve svém šatníku, jen genetická informace dokonalých nohou, která je pro tyto šaty bezpodmínečně nutná, mi při reprodukci nebyla předána.

Dnes mi mé pouzdrové šaty s límečkem značky Valentino zesměšňuje moje dcera, která má ráda vše krajkové, kýčovité, cinkající, ale především růžové. Já se poučena jen vnitřně usmívám a v duchu si říkám, “jen počkej za 20 let, já ti to připomenu”. Věřím, že i ona za pár let bude můj současný styl nazývat slovem retro, ke kterému začne vzhlížet a jednou mě přijde navštívit v modelu inspirovaného kolekcí Stelly McCartney S/S 2015.

Stella McCartney S/S 2015

Stella McCartney S/S 2015

Foto: Profimedia.cz; Archiv firem; homeintradition.com; antikpraha.cz