Vladimír Staněk: Když si muž plní své sny

/ Redakce

Je to vlastně podobné, jako když stavíte dům. Musíte respektovat spoustu technologických a statických možností a pravidel, a jakmile to vstřebáte, otevírá se vám teprve svět, kde si můžete hrát.

Vladimír Staněk se řadí mezi mladé a úspěšné české návrháře, kteří si našlápli velmi slibnou kariéru. Je k vidění nejenom na českých módních molech, ale rovněž v zahraničí. Svým přehlídkám pro vlastní značku STINAK dokáže vdechnout duši a levou zadní u toho navrhuje kolekce pro oděvní značku Pietro Filipi. Magazín menstyle.cz Vladimíra zařadil mezi 20 mužů roku 2013 a kromě módy se věnuje i navrhování interiérů a kreslení smaltů. Tento kreativní mladý muž využil chvilky volného času a zodpověděl mi pár otázek týkající se jeho soukromí i práce.

Máte rád pravidla, uznáváte dress code, nebo si libujete v kreativní volnosti?

Díky tomu, že se věnuji hlavně pánským kolekcím, kde jsou pravidla důležitá a bořit mýty si zde člověk může dovolit jen na těch správných místech, tak ano mám rád pravidla v pánském šatníku. A obléci muže není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Je zde spousta pravidel, které když se opomenou, nedá se hovořit o klasice či eleganci.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Můj den začíná tak, že mi ráno v 6 zazvoní budík a já se nemůžu přemluvit vylézt z postele. Kávu nepiji, takže si většinou udělám zelený čaj a snídani. Pote jedu do Holešovic do PIETRO FILIPI, kde začíná koloběh připravování moodboardů a inspirací dané kolekce, navrhování, zkoušení vzorků a komunikace s mými báječnými technoložkami, které si dokážou skvěle poradit i s mými velmi komplikovanými požadavky a pak vše vypadá velice snadno a jednoduše. Také mám schůzky s dodavateli, kteří nám přijíždějí prezentovat nové kolekce, a společně vybíráme látky. Důležitou součástí mé práce je finální prezentace hotové kolekce. V 17:00 končím v PIETRO FILIPI a jedu většinou domů nebo na schůzku ohledně mé vlastní kolekce, kterou se v současné době snažím posunout a  dostat více mezi lidi, s čím také souvisí to, že se modely stávají více komerční a nositelné, protože móda je především od toho, aby se nosila. Většinou se do postele dostanu až kolem půlnoci. Nicméně nikomu to nedoporučuji a i já sám si právě vše organizuji tak, aby toho volného času bylo trochu více.

Děláte to, co jste vždy dělat chtěl nebo vám ke spokojenosti přeci jen něco chybí?

Velmi bych se rouhal, kdybych řekl, že nedělám, co jsem vždy chtěl. Protože na kluka, který pochází z malé vesničky na druhém konci republiky a vždy chtěl dělat design, se mi opravdu splnil sen.  I přesto, že v této republice není ani zdaleka móda na prvním místě, se mi podařilo uplatnit se. Jsem velmi rád, že se můžu zdokonalovat jako designér pánských kolekci pro PIETRO FILIPI a také to, že se mi pomalu, ale jistě plní sen o vlastní značce, a že jsem schopen ji posouvat dál. Tudíž ano splnil se mi sen, ale je stále spousta věcí a snů, kterých je třeba dosáhnout!

Ať už v módě či v kresbách, zabýváte se od začátku především muži. Čím to, že vás tolik inspirují?

Upřímně si teď ani přesně nevzpomínám, jak k tomu došlo. Vystudoval jsem průmyslový design, což je dost technická záležitost a až poté jsem šel na Módní tvorbu k doc. ak. mal. Jozefu Ťapťuchovi a už v prvním ročníku jsem chtěl dělat pánský oděv. Asi to má co dočinění s tím, že jsem sám muž. Jednoduše to byl nějaký instinkt.  Baví mě zde hra s nepatrnými detaily, které v pánské módě jsou. Také spousta doplňků a věcí okolo. Je to vlastně podobné, jako když stavíte dům. Musíte respektovat spoustu technologických a statických možností a pravidel, a jakmile to vstřebáte, otevírá se vám teprve svět, kde si můžete hrát.

Jaké oblečení rád nosíte vy sám?

Nejlépe se cítím v perfektně padnoucím obleku s bílou košilí s rozhalenkou a manžetovými knoflíčky. Mám rád opasky, boty, hodinky a tašky. Ovšem rád nosím i mnohem mladší sportovnější oblečení jako džíny, triko, koženou, bundu a miluji boty Supra.

Čím vás obohatil pobyt v zahraničí, co se týká pohledu na módu?

To se nedá ani popsat. Myslím si, že každý kdo dělá kreativní práci, by měl vycestovat a sbírat zkušenosti. Člověk získá neuvěřitelný nadhled a paradoxně zjistí, že není vše tak nemožné, jak se tady u nás v republice občas zdá. Já jsem kupříkladu odjížděl na stáže do Ameriky a do Londýna s tím, že tam asi budu nejhorší ze všech, a že tam jsou o mnoho lepší studenti. Jenže zjistíte, že všude jsou to prostě jen lidé z masa a kostí a je jen na vás, jak budete dobří. Když jsem měl možnost díky Triumph Inspiration Award předvádět na Fashion weeku v Berlíně, kde byla spousta novinářů, známých modelek a módních fotografů z celého světa, konečně jsem měl pocit, že začínám chápat o čem tenhle byznys vlastně je. Do backstage přišla fotografka Ellen von Unwerth a vyfotila si můj zrcadlový model a řekla, že se jí moc líbím a ať se mi daří. To bylo něco, co jsem vůbec nečekal.  Se všemi návrháři co tam byli jsme stále v kontaktu a navzájem sledujeme naše kariéry.

Věříte, že se můžou čeští designéři v kladném slova smyslu zviditelnit v zahraničí? Co je podle vás nejčastěji kamenem úrazu, že k tomu nedochází?

Myslím, že u nás to spousta designérů právě dělá proto, aby se zviditelnila. Jenže ono je to naopak. Musíte nejdříve dělat svou práci nejlépe, jak to umíte a on se úspěch dostaví sám. Není to o zviditelnění, ale právě o tom co děláte. Vždy jsem chtěl vydělávat peníze a dělat to, co mě baví. Móda je komerční a vždy byla a já na ni nekoukám jako na objekt do galerie. Chci, ať se mé věci prodávají a nosí a můžu říct, že je moc krásný pocit, když někoho potkám ve městě nebo v restauraci a on má na sobě věci, co jsem navrhoval. On to možná ani netuší, ale já mam radost, že jsem navrhl něco, co někomu stálo za to, aby si to koupil.

Pro jakou značku byste rád jednou pracoval?

Libí se mi pánská linie Valentino, Kris Van Assche, Balenciaga, Damir Doma a spoustu dalších! Kdyby byla v budoucnu šance s kýmkoli takovým reálně spolupracovat, byl by to další splněný sen.

Jste designérem nejenom oblečení, ale i smaltů a bytových interiérů. Které „Já“ ve vás vévodí?

Bohužel člověk jednoho dne zjistí, že na to, aby mohl dělat vše, co by chtěl naplno, nestačilo by mu ani 10 životů. Já jsem typ člověka, který nebere umění a design jako několik různých disciplin, ale jako jednu. Teď se chci věnovat především pánské módě a vše co k ní patří, ovšem pokud přijde nabídka, která bude z jiného odvětví designu, tak ji určitě neodmítnu. Mám rád výzvy.

Když vymýšlíte návrhy pro vlastní značku STINAK, jak si představujete ženu a muže, kteří konkrétní modely budou nosit?

Ženu vidím jednoznačně jako něžnou, křehkou romantickou bytost.

Muže zase jako silnou jednotku, ale nemám toto rozdělení moc rád, protože on si tam každý najde to své. Sto lidí sto úhlů pohledu.

V roce 2013 jste na módní události Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend přehlídkou šokoval a zůstal tak mnohým v paměti. Budou mít vaše kolekce vždy svůj velký příběh?

Tak to velice děkuji. Ano každá kolekce má příběh a já se ho snažím na přehlídce přenést na diváka, protože v obchodě už to není tak znatelné a samozřejmě jistě kusy oděvu se modifikují po přehlídce do nositelnější roviny, ale je důležité, aby značka či designér měli názor a dokázali jej přenést jak na přehlídku, tak i poté do reklamních kampaní a butiků. Ta daná myšlenka musí přežít v každém kousku oděvu. To je právě ta přidaná hodnota té věci a odlišení.

Pracujete pro společnost Pietro Filipi. Jak se liší váš přístup k práci pro jejich pánské kolekce, které máte na svědomí a k těm pro vaši značku STINAK? Dokážete se přepnout „do jiného modulu“?

Musím říct, že jsem velice vděčný za neuvěřitelnou volnost v inspiraci a navrhování pro Pietro Filipi. Jsem ovšem nohama na zemi a je mi jasné, že navrhuji pro zavedenou značku s jistou tradicí, takže se dokážu usměrnit a přinášet něco nového každou sezónu, ovšem v mantinelech, které jsou pro Pietro adekvátní. To si myslím, že je taky velmi důležité, dokázat pochopit značku a zákazníka té značky, pro kterou člověk navrhuje.  Svou značku jsem stvořil sám, tudíž je jen na mě, kam ji budu směřovat a ano můžu si zde dovolit ulítnout mnohem více, což také dost často dělám. Ano je to o tom se umět přepnout a striktně rozlišovat, co je co a to mě na té práci vlastně baví!

Co dalšího máte v plánu? Na co se můžeme těšit?

V plánu toho mám spousty a myslím, že se bude na co těšit, ale o plánech se nemá mluvit, aby se nezakřikly, takže se nechte překvapit!

www.stinak.com

Foto (fotografie ve vodě): Lukáš Dvořák
Model: Jiří Zimovčák; Jana Galová

Foto (fotografie v ateliéru): Pavel Hejný
Model: Patrik Vilímek, Daniel Vojtěch, Edvin Romanov, Robin Barnet
Vlasy: Jan Sippl
Make-up: Janka Letková