Nikdy jsem si neuvědomila, jak velkou sbírku map ve skutečnosti vlastním. Při svých dlouhodobých zahraničních pobytech bych bez mapy metra Londýna, Paříže či New Yorku asi nepřežila. Brala jsem je za samozřejmost, za kus barevného papíru, který vypadal stejně chaoticky jako já, když jsem se snažila v nich zorientovat. Můj autistický syn v nich našel něco fascinujícího. Mapy obklopují celý jeho svět. Najdete je na stěnách pokojíku, v šuplících, po kapsách i ve školní aktovce. Když nemá své dobré dny a cítí se zmatený, do jedné z nich se zakouká a po pár minutách byste ani nepoznali, že trpí formou autismu. Snažím se pochopit, co v nich vidí, co ho tolik uklidňuje. Když mi navíc psycholog řekl, že můj syn je talentovaný na architekturu a design a měla bych ho v tom podporovat, hledala jsem další smysl mapy metra.
Když jsem mu v prosinci darovala knihu o designu, vůbec jsem netušila, že na 64 stránce najde plánek londýnského metra, kterému jsou věnované v knize hned čtyři stránky. Co má mapa metra společného s designem? Jak to, že se dostala do knihy mezi ikonické kousky, jakými jsou křeslo Barcelona, lampy Tiffany či nástěnné hodiny Atomic.
Na počátku 30. let existovala pro cestující jediná mapa londýnského metra, která byla složitá a zobrazovala i ulice nad metrem. Lidé se v ní orientovali jen velmi těžce, a tak vznikla výzva pro Harryho Becka, mladého projektanta, který přišel s nápadem vytvořit mapu mnohem srozumitelnější. Harry upustil od exaktního fyzického umístnění stanic a vytvořil radikální schematickou mapu, která představovala vztahy mezi stanicemi a linkami. Každé lince přiřadil její barvu a čáry vedl pouze vodorovně, svisle nebo v úhlu 45 stupňů. Jednotlivé stanice vyznačil čárkou a těm přestupním dal kosočtverec. Jediné co zachoval z původní mapy, byla řeka Temže.
Harry Beck se nejdříve setkal s kritikou a obavy, že mapa u cestujících neuspěje. Až v roce 1933 došlo k prvnímu testování, když se mapy rozdávaly cestujícím přímo ve stanicích. Obavy se nepotvrdily a Londýňané začali Beckovu mapu hojně vyhledávat. Rychle vznikaly nástěnné mapy napříč všemi stanicemi. I když Harry Beck opustil dopravní společnost v roce 1947, mapu londýnského metra upravoval až do roku 1960. Harry Beck rovněž tvořil mapy železnic v okolí Londýna a pařížského metra, které však nikdy nebyly použity.
Mapa Harryho Becka je dodnes považována za jeden z největších úspěchů designu 20. století. Harry Beck o moderním umění mnoho nevěděl. Mapu tvořil na základě logiky a pečlivosti diagramů elektrického zapojení. A snad právě logika je to, co mého syna na mapách tolik fascinuje. Mapa Londýna navíc patří mezi jeho nejoblíbenější. Nedávno vyslovil přání, že by chtěl letět do Londýna (a to se do této chvíle letadel šíleně bál), protože chce vidět londýnské metro. Harry Beck by byl jistě z mého syna nadšený a já jsem díky příběhu Harryho Becka zase o něco blíže pochopení světa, do kterého se můj syn uzavírá. Ten jeho má logiku a čistotu, ten náš je jen chaotický zmatek, ve kterém je těžké si číst.
Foto: Profimedia.cz; Wikipedia.com