Pro mnoho lidí je návštěva alespoň jediné přehlídky splněným snem. V době Christiana Diora nebo Coco Chanel byla přehlídka výjimečnou událostí, která se odehrávala pompézně v ateliérech se skromným publikem. Nicméně ono publikum tvořili skuteční odborníci a lidé, kteří těmto designérům měnili život. Na jejich kritice záležela budoucnost značky i samotného návrháře. Dnes je vše jinak. Přehlídky se odehrávají na různých místech, často minimálně spojené s módu, které si volí většinou sám tvůrce. Podmínkou je zajímavost, okázalost, originalita, ale rovněž velkorysost prostoru, do kterého je nutné vtěsnat velký počet lidí. Díky internetu a živému streamingu se kolekce ve stejný moment dostanou do celého světa a na hostech v prvních řadách už tak moc nezáleží. Jejich názor zajímá minimum lidí, protože si ho vytváříme obratem sami po zhlédnutí přehlídky a nečekáme na ohlasy od profesionálů.

Módní přehlídka v roce 1970

Módní přehlídka v roce 1970

Možná i proto se výrazy “in front row” postupem času mění. Když jsem se zpětně dívala na kolekce prezentované slavnými modelkami, zaměřila jsem se více než na modely na hosty samotné. V jeden moment, když se modelka procházela po mole v nádherných šatech od Rafa Simonse, se na ni dívala asi desetina publika. Zbytek držel v ruce mobily a jen ťukal a ťukal a ťukal. Co, netuším, protože cokoli o daném modelu to být nemohlo. Neviděli ho! Proč tedy přijímají pozvánky a píší na svých profilech, jak moc se těší na novou sezonu, když z celé přehlídky ve finále zhlédnou pouhé procento?

Ilustrační fotografie

Ilustrační fotografie

Když zabrousíte do starých fotografií z módních přehlídek například v 60. nebo 70. letech, uvidíte jen dokonalé elegantní dámy a pány, kteří ostře a pozorně sledují každý záhyb látky, vzor, sámek. Diskutují mezi sebou a v ruce drží zápisníky, do kterých vpisují okamžité myšlenky proudící jejich hlavami. Proč je to v současné době jiné? Proč se lidé v prvních řadách tak moc změnili? Je snad na přehlídkách nuda? Bereme lístek se jménem, na který se posadíme, jen jako symbol vysokého statusu?

Móda už dávno není tím, čím v historii byla. To už čteme na každém webu od renomovaných novinářů. Vychází o tom i knihy, ale proč to tedy módní průmysl nezastaví? Proč se bloggeři, kteří se jen ráno obléknou jako každý jiný do běžného dne, stávají celebritami? Kdo jsou ti všichni lidé, kteří nudně hledí do prázdna a čekají až bude konec a budou se moci začít opět tvářit jako módní ikony ve chvíli, kdy bude fotoaparát opět mířit na ně, místo na často bezejmenné modelky předvádějící modely, za kterými je kus života a tvrdé práce nejednoho člověka? Za vším stojí sociální sítě. Pokud máte hodně fanoušků, kteří vás bezhlavě a s absolutní oddaností sledují, máte místo na módních týdnech zaručené. V době sociálních sítí už dávno nejde o módu. Jde o to, zachytit, co nejlepší záběr, který musí být obratem sdílen s fanoušky a to ještě dříve než na mole dojde k finálnímu defilé. Současná doba to tak zkrátka vyžaduje, a proto záběry, fotografie z přehlídkových mol připomínají nudu a ignoranci, kterou si musíte jednoduše odmyslet a věřit, že móda jako taková ještě stále někoho zajímá!

Alespoň my to tak cítíme, a nejspíše proto je náš instagramový účet tak slabý. Vždy si slíbím, že vytvořím tu nejlepší fotografii, ale v zápalu “sledování” na to vždy zapomenu. Ale lepšíme se…ve dnech, kdy já nemám “sociální službu”:-).

Bez názvu

Foto: Tumblr.com; Pinterest.com; nashvillefashionblog.blogspot.com; Facebook.com