Ve zkratce: V pondělí kolem poledne bylo vykradeno hodinářství v Pařížské ulici třemi rusky mluvícími muži, kteří spoutali prodavače a udeřili ho do hlavy. Poté odcizili 6 luxusních hodinek v hodnotě několika milionů. Prodavač byl po události odvezen do nemocnice, kde lékaři potvrdili těžký otřes mozku. Vše bylo předáno do rukou policistů, kteří po třech zlodějích a útočnících zároveň pátrají. K dispozici mají portréty mužů, které zaznamenala bezpečnostní kamera.
Tato zpráva se ihned po události prohnala napříč všemi dostupnými médii. U všeho nechyběly televize, on-line zpravodajské portály, ani facebook nezůstal opodál a v neposlední řadě je tu námi všemi milovaný bulvár. Hromada informací se začala valit na dychtivé čtenáře, kteří místo soucitu s prodavačem a strachu, že za bílého dne je na jedné z nejfrekventovanějších ulic jen tak někdo přepadne, se kochali z pocitu, že žena muže vlastnící majetek v řádech miliard, dostala co proto.
Říká se o českém národu, že ve chvílích neštěstí umí ukázat svou solidaritu. Ano, ale pouze, když se to týká “obyčejných” lidí. A to prodavač v hodinářství není? Proč ženě, která dává práci lidem a možná jim i plní sny, protože mnoho lidí chce prodávat právě luxusní zboží, přejeme, aby zloději vzali po hlavě ji? Neslyšela jsem stížnosti, že by zaměstnancům chyběla výplatní páska a peníze na účtu za vykonanou práci.
Opět se projevilo jediné. Možná jsme národ, který se občas umí spojit, ale rovněž jsme národ, který jen obyčejně závidí a nepřeje. Neřešíme, jak těmto věcem předejít, nevyjádříme účast se zraněným prodavačem a nepodpoříme ostatní, kterým se to může stát třeba zítra. Neřešíme, zda česká policie bude schopna zloděje dopadnout a vrátit majiteli zboží, které zaplatil. Řešíme kauzy, které s obchodem a jeho činností vůbec nesouvisí. Krimi zprávy nezajímá, kde by mohl být konec hodinkám, kterých se někdo zmocnil, ale komu daný obchod patří.
A pokud někdo namítne, že osobně tomu nerozumím, tak věřte, že ani já na takové hodinky v osobním rozpočtu rezervy nenajdu, ale pokud někdo ano, pak je to jen jeho věc. Ale zajímá mě, jestli při návštěvě jakéhokoli obchodu nedostanu klackem po hlavě, ale v klidu se vrátím zpět domů ke svým dětem.
Foto: Kamila Písaříková; Profimedia.cz
